RECENZE: Emma Smetana si debutovou deskou ostudu neudělá

Herečka a zpěvačka Emma Smetana vydává svou debutovou desku nazvanou What I’ve Done. Že nepůjde jen o vrtoch „zpívající herečky“ či hůře „zpívající moderátorky“, bylo zřejmé už koncem loňského roku, kdy některé písně představila naživo. Hotová nahrávka zpěvaččiny ambice potvrzuje.

Emma Smetana, herečka, moderátorka a zpěvačka | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Srovnání s rovněž první deskou Barbory Polákové, jež vyšla loni, není úplně férové, ale nabízí se. Ačkoliv obě alba jsou žánrově zcela odlišná, spojuje je mnohé – především naplněná touha vypustit do světa svébytnou a poctivě odvedenou nahrávku, již nepůjde smést ze stolu výše uvedenými přívlastky.

Obě zpěvačky si k tomuto cíli pomohly zdařilým výběrem spolupracovníků. V případě Emmy Smetana je to její partner Jordan Haj a především Jiří Burian známý ze Southpaw či Republic Of Two, který se o desku postaral jako producent.

Emmu Smetana mohli slyšet zpívat diváci v muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky, na desce What I’ve Done však rozehrává popovější polohu, řekněme lehce alternativní. Ač třeba první singl Waiting by mohl mít i mainstreamové ambice. Ve skladbě Bad Habit se zase ozvou ostřejší kytary, sympaticky našláplá je i píseň Velvet Dress, ale jinak je to deska víc k poslechu než k tanci.

Mezi spíše baladické skladby patří dvě francouzsky zpívané písně Pourquoi a Sans Paris. Zpěvačce občas vyčítají neautentickou angličtinu. Mnohé české kapely jsou na tom hůř, a navíc u nejrozšířenějšího světového jazyka platí, že co země, to přízvuk. Smetana si to navíc kompenzuje svou rodnou francouzštinou, která působí jako pohlazení.

What I’ve Done

85 %

CD Emma Smetana

Jako skladatelka potom těží i ze silného rodinného zázemí, což přiznává jedinou odbočkou z jinak autorského alba. Mezi třináct vlastních skladeb totiž zařadila píseň svého otce Wall Of Kampa, která je přesně tím, čím se zdá být. Tedy poctou Johnu Lennonovi. Jiří Smetana, kromě jiného autor textu k hitu Slunečný hrob a dlouholetý dramaturg pařížského rockového klubu Gibus, ji napsal po hudebníkově úmrtí a jeho dcera ji nyní opatřila důstojnou, přesto však současně znějící aranží.

Emma Smetana přiznává, že na ni její otec má velký vliv. Dokonce takový, že se do veřejného zpívání dlouho nepouštěla, aby jej nezostudila. Jenže možná i díky tomuto „zpoždění“ má nahrávka jistou vyzrálost. A ostudu neudělá.