RECENZE: Dvacetiletí No Name si hrají s publikem jako s plastelínou

Slovenská kapela No Name je aktuálně na česko-slovenském turné k desce S láskou, které zároveň pojala jako oslavu svých dvaceti let na scéně. Podle úterního koncertu ve zlínském Kongresovém centru to vypadá na oslavu zdařilou. Igor Timko a jeho parta si s tamním publikem mohla dělat, co chtěla.

A taky v podstatě dělala. Zdá se, že přinejmenším „jejich Zlíňané“ No Name rozumějí. Hudebníkům stačilo naznačit, aby se ve vzduchu objevily ruce a obdobně ochotně se publikum nechalo i rozezpívat.

Igor Timko, který koncert doprovázel mnoha proslovy, navíc tyto ušil Zlínu na míru – a tak zazněla lokalizovaná básnička i zážitky jeho košického kamaráda, jenž byl zřejmě ještě v Gottwaldově na vojně.

S láskou tour

80 %

No Name

Místo konání: Kongresové centrum, Zlín

15. března 2016

Předkapela: Všichni svatí

No Name před turné slibovali, že budou šokovat a na mysli měli především hudbu. Když při prvním výstřelu konfet jedna z nich uvízla na vysokém stropě Kongresového centra, poznamenal frontman, že ten šok už je tady – „To tam bude viset do Silvestra!“

Vizuální stránka koncertu byla působivá, poměrně decentní a sympatický šmrnc mělo třeba bodové osvětlení Romana Timka během jeho kytarových sól.

No Name jsou školení muzikanti, takže o hudební kvalitě koncertu není třeba pochybovat. V podstatě servírovali přímočarou poprockovou show, na kterou jsou jejich fanoušci zvyklí. S tím, že bratři Timkovi doplnění o klávesistu Zoliho Sallaie (ten na tomto turné zpívá duet s Igorem Timkem) a baskytaristou Viliamem Gutrayem jsou pořádní hračičkové. Takže většina „provařených“ a lety prověřených hitů nebyla hraná jakkoliv dogmaticky. Naopak. Nie, alebo áno z desky Oslavme si život dostala lehký funky nádech a byla navíc opatřená klavírní sólem. Ty a tvoja sestra, kterou se kapela rozloučila před přídavkem, zase přišla až s jazzovým feelingem. A přitom jí to vůbec neubralo na působivosti.

Velmi dobře působily i písně z desky S láskou – možná že právě díky přearanžovaným hitovkám do sebe starý a nový materiál tak přirozeně zapadl. Nicméně třeba skladby Žily a Prvá si No Name střihli v podstatě v originálním provedení.

No Name jsou kapela, která sází na jistotu, fanouškům dává zjevně přesně to, co chtějí a výsledek je proto nadmíru působivý. I když je to „jen pop“. Anebo možná právě proto. Řemeslně dobře odvedený pop s nevázanou atmosférou, kde zpěvák diváky upřímně oslovuje jako kamarády.

Košičtí jsou ve svých kapelních dvaceti letech (Viliam Gutray přímo ve Zlíně oslavil pětačtyřicátiny) při síle a ve formě. Igor Timko možná po pódiu spíš tancuje, zatímco před patnácti lety víc skákal. Ale to skutečně nemůže No Name ubrat na síle.