Nejlepším filmem roku 2015 se stal Spotlight, natočený podle skutečné novinářské kauzy, která odhalila zneužívání dětí kněžími. Vítěz, jenž do našich kin jde v dubnu, dostal i cenu za původní scénář; celkem tedy dvě sošky.
Tři včetně trofeje pro DiCapria ukořistila skvěle natočená, leč obsahově chudá cesta za pomstou Revenant Zmrtvýchvstání. Alejandro Gonzáles Iňárritu získal cenu ze režii dva roky po sobě, kameraman Emmanuel Lubezki dokonce potřetí ve třech letech. A protože oba pocházejí z Mexika, dali Hollywoodu prvek oné „rozmanitosti“, kterou slibuje pod tlakem kritiky, že se nedostalo na černošské umělce.
Nicméně rozmanitost by potřebovaly hlavně filmy, mezi kterými tentokrát chyběl jasný klenot. Proto akademie i své výroční ceny rozdrobila. Početně nejvíce, šest, jich sice vyhrála akční sci-fi Šílený Max: Zběsilá cesta, jenže vesměs šlo o technické profese od zvuku přes masky po střih – a zřejmě také o úlitbu fanouškům trikové podívané. Zbylé tituly dostaly po jediném Oscarovi.
Obecně vyhrály filmy spíše společensky záslužné než filmařsky oslnivé a vleklý ceremoniál slibující střety se nesl ve znamení korektní učesanosti. Na obou miskách vah bylo naloženo zhruba stejně: čtyři světlé a čtyři stinné chvíle.
Co se povedlo a co ne
Akademici už podruhé za čtyřicet let uznali, že Sylvester Stallone není oscarovým hercem, a vzdor sentimentu kolem jeho návratu do role Rockyho ve filmu Creed ocenili raději Marka Rylance v Mostu špiónů.
Nejen děti v sále ožily, když na pódium dorazili roboti ze Star Wars, jejichž dikci zábavně napodobil František Fuka v překladu pro ČT.
GLOSA: S Oscarem i bez, DiCaprio a Stallone mají dávno vystaráno |
Mimoňové, populární animovaní žluťásci z hitu roku, předávali jednu z cen stylově ve své hatmatilce.
A tradičně měla úroveň vzpomínka na zemřelé kolegy včetně kameramana Miroslava Ondříčka.
Co se naopak nepovedlo?
Z pěti nominovaných písní zazněly živě jen tři, jedna unylejší než druhá; jejich patosu propadla dokonce i nezvykle usedlá Lady Gaga.
Předávající hvězdy proložily své úvody k nominacím či charakteristiky filmů frázemi ze školních slohů.
Ječivý hlas tmavého moderátora Chrise Rocka přestoupil hráz snesitelnosti, když do sálu vyslal své dcery se skautkami prodávat sušenky, a míru vkusu v tažení za rovnost šancí výrokem, že vzpomínka na zemřelé filmaře by měla být raději věnovaná „černochům, které loni zastřelili poldové, když šli do kina“.
Za výkon, či vytrvalost?
Přehlídku proklamací korunovala prezidentka akademie Cheryl Boone Isaacsová, podle níž „filmový průmysl musí být stejně pestrý jako publikum“. Oslava tvořivosti, nebo jednání Evropské unie o kvótách?
Zkrátka na otravnou snaživost 88. Oscarů bude nejlepší co možná nejdřív zapomenout. S výjimkou DiCapria, který se k profesnímu uznání tvrdě „pročekal“ od první ze svých pěti nominací plných dvaadvacet let, a skladatele Ennia Morriconeho, v jehož případě od první oscarové šance k její proměně v sošku za western Osm hrozných uběhlo dokonce 37 let. Teď je mu 87 roků.
Navíc se oba nikdy nedozvědí, jestli Oscara dostali opravdu za konkrétní mimořádný výkon, nebo za svou tichou vytrvalost.
