RECENZE: Jak tombola a vycpaná zvířena oživily jeden normalizační osud

Zajímavý životní osud komunistického funkcionáře Františka Kriegela obvykle zastiňují jeho dva nejznámější a patrně největší činy, tedy nesouhlas s Moskevskými protokoly a hlasování proti posvěcení vpádu sovětských vojsk.

Rodák z Haliče se přitom před vrcholnými politickými funkcemi v období pražského jara například zúčastnil španělské občanské války a následně i té čínsko-japonské v Barmě.

Dramatik Matěj Samec si pak pro svou hru A zítra mě, lásko, opět pochovej, kterou uvádí soubor X10 v pražském Strašnickém divadle, vybírá třetí etapu Kriegelova života. Tedy dobu, kdy po nesouhlasu s událostmi roku 1968 musel politik postupně opustit veřejné funkce a zbývajících jedenáct let dožít pod permanentním hledáčkem režimu.

Jeho text zinscenovala Viktorie Čermáková. Spolu s autorkou výpravy Janou Hauskrechtovou připravila zajímavou scénu, které vévodí konstrukce s lampou. Po té Kriegel v podání Jiřího N. Jelínka symbolicky balancuje, ať už debatuje se svou ženou Rivou (Anita Krausová), či v jiném obraze předpovídá dopady srpnové okupace. Konstrukce stojí na zeleném podkladu ve tvaru (snad) České republiky, která je obložena květináči a vycpanou zvířenou.

Sama hra se dělí na tři části, po první meditativní, kdy ve starém muži můžeme postavu Kriegela spíše jen tušit, přichází druhá, mnohem konkrétnější. Ta nabízí vhled do hypotetické diskuse Kriegela s přáteli těsně po nástupu normalizace. Inscenaci napěchované dialogy zde svědčí povedené hudební vstupy s původními písněmi, které ji dobře oživují. Herci skvěle zvládají zpěv i hru na rozličné nástroje. Plusem jsou i další překvapivé momenty, ať už interaktivní tombola s letopočty, či lampion, který Kriegel rozsvěcuje na chůdách.

A zítra mě, lásko, opět pochovej

70 %

Strašnické divadlo

premiéra 16. ledna 2016

režie: Viktorie Čermáková

hrají: Anna Císařovská, Anita Krausová, Jiří N. Jelínek, Matěj Nechvátal, Filip Šebšajevič

Čermáková se normalizačním tématem nezabývá poprvé, v pražském Švandově divadle už uvedla bizarní hru Putin a Biľak u trezoru či pozoruhodného Šamana, kus vyprávějící o životě Egona Bondyho. A právě podobně jako v Šamanovi, i zde využívá postav neandertálců, aby snad minulý režim přirovnala k době ledové. To už se však dostáváme do třetí části inscenace, kde se Riva setkává se starým přítelem a popisuje Kriegelův konec a opletačky s tajnými.

Hře nesvědčí příliš rozdílné herecké výkony, nejvíce z nich vyniká Anita Krausová v roli Rivy. Starou ženu ztvárnila tak plasticky, že vůbec nevadí vnější věková rozdílnost.

Celkově se však ve Strašnicích povedl zajímavý kus, který si zaslouží více diváků než oněch pomyslných pět a půl na poslední repríze. A to počítáme i režisérku se psem.