RECENZE: Stydlivka Ellie zvládla skvělou show i bez polonahých jeptišek

První velký letošní tuzemský popový koncert nasadil laťku hodně vysoko. Postarala se o to britská zpěvačka Ellie Gouldingová, která v sobotu do pražské O2 areny dovezla své Delirium World Tour, na němž propaguje stejnojmennou loňskou desku. A na jejím koncertu se těžko hledá chyba.

Britská zpěvačka Ellie Gouldingová na svém Delirium World Tour | foto: Profimedia.cz

Že oproti tři roky starému vystoupení v klubu SaSaZu, které trpělo špatným zvukem i hlasovou indispozicí hlavní hvězdy, je rozdáno na silnější hru, bylo ostatně poznat už během předkapely. Pódium zahřívala dvacetiletá Američanka Sara Hartmanová. Doprovázená jen kytarou, klávesami a bicími dokonale ovládla halu i její návštěvníky a vedle zpěvaččina nesporného charismatu a kvalitních písní se na tom podepsal právě i nebývale vyvážený zvuk. A to u předskokanů skutečně nebývá zvykem.

Delirium World Tour

100 %

Ellie Gouldingová

Místo konání: O2 arena, Praha

30. ledna 2016

Ellie Gouldingová nastoupila na scénu úderem deváté a rozjela show, na kterou bylo radost pohledět a hlavně – byla čirá slast ji poslouchat. Na jeviště tu a tam přizvala tanečníky a sama poskakovala jako o život. Dere se na mysl srovnání s nedávným koncertem Madonny, ale hned je potřeba přiznat, že by to nebylo fér. Vůči Madonně.

Vystoupení Gouldingové totiž stálo a padalo s hudbou, či ještě lépe s jejím zpěvem, o jehož kvalitách nelze pochybovat. Hlavní vokál byl dokonce místy natolik „vypíchnutý“, že bylo rozumět takřka slovo od slova. A to opět u velkých popových show nebývá zrovna pravidlem.

Na jistý nový stupeň intimity s fanoušky došlo, když místo běžného mola vytrčeného do prostoru haly, Gouldingová několikrát jednoduše sestoupila po schůdcích z pódia před první řadu kotle. Jako v nějaké vesnické sokolovně.

elliegoulding (Instagram)@elliegoulding

30.ledna 2016 v 23:57

To se mi líbí (99923)Komentáře (790)

Vedle velkolepě pojatých hitů jako Burn, Holding on for Life, Figure 8 či Love Me Like You Do, ústřední písně filmu Padesát odstínů šedi, na niž si však publikum muselo počkat až do přídavku, večer proložily i něžnější polohy. Jako Devotion, v níž se Gouldingová sama doprovodila na akustickou kytaru, nebo podobě založená Lost and Found. Zde akustiku obstaral zpěvaččin kytarista, zatímco ona mu zpívala po boku oděná v bělostné róbě.

Mimochodem šaty. Možná je to povinná úlitba návrhářským odborům, kdo ví, ale také Gouldingová se několikrát za koncert odběhla převléct. Na rozdíl od již zmíněné Madonny však nestavěla na čisté provokaci, lascivnosti a – královna popu promine – image protřelé coury. Ellie Gouldingová nepůsobí jako holka, kterou byste mermomocí chtěli do postele. Spíš byste vedle ní rádi usedli v poslední lavici na hodině občanské výchovy a hráli spolu spiklenecky piškvorky.

Která jiná zpěvačka dostane celou halu do varu jenom tím, že se prohlásí za „superstydlivku“ a odtuší, že do ticha v sále by taky svou řeč mezi písničkami nemusela dokončit? Kdo jiný může publikum přátelsky peskovat? „Chci vidět u všech obě ruce ve vzduchu. Dost pomůže pokud schováte telefony,“ hecovala narvanou halu. A světe, div se, většina mobilů šla dolů. „Teď je to jako na koncertu v roce 1992. To jsem nikdy nezažila,“ pochvalovala si.

Jednoduše řečeno, takto má vypadat skvělý popový koncert. A jde to i bez polonahých jeptišek a křížů.