Obal alba 1. Outside
Jak se vůbec David Bowie do studia Sono dostal?
Byl zrovna na evropském turné a potřeboval točit titulní věc alba 1. Outside a nějakou filmovou muziku. Zadal tedy zřejmě produkci najít nějaké solidní studio. Sono mu zřejmě vyhovovalo, protože bylo vybaveno standardem, který znal z Anglie nebo Ameriky. Spousta českých muzikantů taky půjčila aparáty nebo nástroje.
Přijel Bowie do Sona sám nebo s nějakými muzikanty?
Ještě před jeho příjezdem u nás byla jeho poměrně rozsáhlá produkce, která všechno připravovala - spoustu věcí jsme museli dokoupit, nějakou techniku navozit z Londýna. Pak přijel on a měl s sebou celou kapelu, včetně basistky Gail Ann Dorsey nebo kytaristy Reevese Gabrelse. Měl s sebou i skvělého klávesistu a bubeníka.
Co v Sonu natočili?
Byli tam asi sedm dní. Vznikly tři verze skladby Outside - Radio Edit, Dance Mix a Mix. Dál asi třicet minut nějaké filmové hudby, ta nevím, jestli se někde objevila. A pak jednu hodně dlouhou písničku, kterou napsala basistka Gail Ann Dorsey. Nazpívala ji, mimochodem, bez jakéhokoli nástroje, jen s metronomem. Pak se k jejímu hlasu přidávaly postupně nástroje - a ono to pořád dokonale ladilo! Něco takového jsem nikdy v životě nezažil. To je ostatně moje hlavní vzpomínka z celého toho týdne: zažil jsem tam doslova výlev talentů. V takhle hromadném množství je to nesrovnatelné s čímkoli, u čeho jsem kdy byl přítomen. Sám Bowie mimochodem hrál i na saxofon. Já si vždycky myslel, že ten nástroj je pro něj spíš jen takový „módní doplněk“, ale musím říct, že hrál velmi dobře.
David Bowie vždycky působil dost odtažitě, chladně. Jaký byl v soukromí a při práci?
Ta odtažitost je jen jeho veřejná tvář. Já ho viděl jako normálního slušného skromného člověka. Jeho produkce kolem něj sice dělala velká kola, ale při osobním setkání se ukázalo, že je všechno jinak.
Například?
Mám třeba takovou úsměvnou vzpomínku. V požadavcích bylo, že mu máme opatřit k jídlu pizzu, na které bude cibule a na ní salám. V tomto pořadí. Všude přitom dělali pizzu se salámem vespod. Tak jsem se ho zeptal, jestli mu to nevadí. On se tomu zasmál a řekl: „Co blázníš, mně je to úplně jedno.“