Jak se cítíte po tolika letech strávených na jevišti?
Skvěle. Hudbu vnímám jako velké požehnání. A taky jsem rád, že jsem stále naživu.
Myslíte vůbec na něco jiného než na hudbu?
Je to vášeň, asi tak vám odpovím. Něco, čeho bych se nikdy v životě nevzdal, protože život bez vášně, to je život na nic.
Ve svých 74 letech stále klidně koncertujete dvacetkrát do měsíce. Co je vaším hnacím motorem
Hudba, hudba a jenom hudba. Z domu jsem odešel hodně mladý. Rodiče ze mě chtěli mít právníka. Muzika tak bylo to jediné, co mi tenkrát dávalo sílu.
To je pravda, jeden ze svých prvních hitů jste napsal už v patnácti.
Přesně, tehdy však vypadal hudební byznys úplně jinak. Technologie za těch pár desítek let proměnily úplně všechno.
To je dobře, nebo špatně?
Připadá mi, že dneska mladí zpěváci nemají vizi. Prostě se přihlásí do jedné z tisíce talentových soutěží a doufají, že uspějí. Anebo ještě hůře – přihlásí je tam jejich rodiče.
Jste rád, že jste začínal v době, kdy to takto nefungovalo?
Ano, dnes je to totiž mnohem složitější, protože existuje nespočet způsobů, jakými se můžete proslavit.
Máte ještě nějaké nesplněné hudební přání?
Začínám uvažovat o spolupráci s rapery a lidmi z hiphopové branže. Zdá se mi, že jejich hudba je čím dál tím lepší. Ale v dnešní době je na vrcholu tolik talentovaných umělců – Adele, Beyoncé. Stačí jenom ukázat prstem a tušíte, že to bude dobrá spolupráce.
Když jsme u Adele. Co říkáte na aktuální úspěch její nové desky?
Její práce mě baví, ale co mě baví ještě víc, je to, co reprezentuje. Její styl a způsob, jakým s hudbou pracuje, je výjimečný. Nejde ji nemilovat. Ale mou osobní favoritkou je Rihanna. Ztělesňuje totiž všechno, čím je dnešní populární hudba.
Rihanna se chystá do Prahy v létě. Vy už v únoru. Jak se po roce a půl těšíte zpátky?
Moc, já už do Česka jezdím pěknou řádku let. V šedesátých letech byl výlet do Československa opravdu něco. A i přesto, s jakým režimem se vaše země potýkala, cítil jsem z lidí neuvěřitelnou svobodu.
Jak moc se Praha z vašeho pohledu změnila?
Výrazně. Teď je to jeden z nejatraktivnějších turistických cílů a já se tomu osobně vůbec nedivím. Atmosféra města fascinuje. Na Češích mě však baví něco jiného.
Ano?
Máte skvělé hokejisty, a to já jako rodilý Kanaďan umím ocenit.
Původem jste však napůl Libanonec a Syřan. Dotýká se vás uprchlická krize?
Stejně jako kohokoliv jiného. Ale nejsme politici. Jediné, čím můžeme opravdu pomoct, je soucit. Ti pověřenější by se mezitím měli postarat, aby se problém jménem Islámský stát, který je dle mého soudu původcem celé krize, rychle vyřešil. Něco takového do dnešní doby nepatří.
