RECENZE: Čankišou mýtí zlo. Tentokrát za pomoci rockovějšího zvuku

Šesté album brněnských Čankišou přináší další dávku eklektické hudby s výrazem, v němž je tahle kapela v českém kontextu naprosto ojedinělá. Album nazvané Supay pokřtí v pondělí 30. listopadu v pražském Paláci Akropolis.

Open Air Music Festival Trutnov 2011 - Čankišou (Karel Heřman) | foto: David Webr

Čankišou

Supay je v diskografii Čankišou šestá položka. Koncept jejich tvorby je vlastně setrvalý: v rockovém duchu s příměsemi (nejen) exotických příchutí zhudebňují mýty o fiktivním národě Čanki, v jejich uměle vytvořeném jazyce, který vlastně supluje klasickou muzikantskou „svahilštinu“.

Ohledně tématu alba musíme tudíž vzít zavděk prohlášení samotné kapely resp. jejího vydavatele Indies Scope: „Album odhaluje, čím vším musí projít jednonohý národ Čanki, aby vymýtil zlo, které proniká do reality všedního dne. Kapela zamířila do hlubin duší jednonožců, aby zpět na povrch vytáhla i ty nejtemnější kousky národa Čanki.“

Supay

75 %

Čankišou

Indies Scope 2015

Hlavním nositelem tohoto vyprávění je samozřejmě zpěvák Karel Heřman, muž s „hlasem jako tur“, jeden z nejvýraznějších pěveckých extrovertů české scény. Možnost navkládat si do úst de facto cokoli, bez ohledu na přízvučné zákonitosti češtiny nebo jakéhokoli jiného existujícího jazyka, mu umožňuje valéry zpěvu rozprostřít jak paví ocas. To je odjakživa největší deviza Čankišou.

Čankišou

Oproti některým minulým albům, na kterých se Čankišou snažili být spíš world music než rockovou kapelou, tentokrát ubylo oněch hudebních hrátek s exotikou. Mnohé z nových skladeb si sice zachovávají šmrnc osobitých aranžmá, ale nevyužívají v prvním plánu ani orientální ani africké rytmiky či melodiky.

Naopak se přibližují k tradici českého alternativního rocku: některé si lze představit třeba v sousedství písniček Už jsme doma. V dalších je výraznější stopa funky, ve vstupech akustických nástrojů (kterým se ovšem Čankišou nevyhýbali nikdy) může někdo slšet odkazy k country, ale stejně tak k západoafrické hudbě. V tom jsou Čankišou dokonale globální.

Czech Music Crossroads 2014: Čankišou (Karel Heřman)

I přes drobné posuny je styl Čankišou vlastně stále tentýž. Na koncertech je to vynikající, právě ty jsou doménou téhle kapely, která to umí fantasticky rozbalit v klubu i na velkém festivalovém pódiu a uhranout svou energií jakémukoli publiku.

Ve fixaci na nahrávce ale přece jen naráží na problém všech kapel, které si vytvořily originální a po prvních tónech poznatelný styl: jak pokračovat, aby skupina zůstala sama sebou a přitom nežila jen z podstaty a nedosazovala do stejného vzorce pouze jiné noty. Rozlousknout tenhle oříšek bude pro Čankišou práce na další léta.