„Měsíc jsem nasávala úplně jinou atmosféru a už hotové písničky mi prostě přišly plytké. Navíc jsem po minulé perfektní spolupráci s Christianem Eignerem, producentem, který na bicí naživo doprovází Depeche Mode, byla najednou sama a chyběl mi někdo, kdo bude takhle nastavený a bude mé písničky chápat,“ vysvětluje zpěvačka.
Nakonec oslovila znovu Eignera, hlavně tedy s úsměvnou výčitkou, že jí zničil život a nemá teď s kým pracovat. „Udělala jsem s ním dvě písně. A to mě uklidnilo a rozhodla jsem se ke konkrétním skladbám hledat producenty, kteří jim budou rozumět,“ dodává Knechtová.
Díky tomu je deska dost rozmanitá, ale zároveň jí možná chybí jasný hit. Knechtová se však nehodlá trápit kvůli tomu, že ji nehrají v rádiích. „Navíc to, co se hraje u nás, nefunguje úplně v Česku a naopak. Nevím přesně, čím to je, možná prostě máme jiné kořeny. U nás třeba nikdy neměli takovou tradici písničkáři. A naše kapely zase byly i v minulosti více invenční. A samozřejmě tu je už nějaká jazyková bariéra,“ uvažuje.
Na příští rok chystá miniturné, primárně po Slovensku a v divadlech či menších sálech na sezení: „Chtěla bych tam mít harfu nebo smyčce, žádný rockový nářez. Budeme trochu upravovat aranže starších věcí, aby sedly k těm aktuálním. Ale co uděláte s písničkou Spomal, když se lidem líbí tak, jak je? To jsou povinné jízdy, tam se nic měnit nedá.“
