RECENZE: Hollywood je Slaďák, Mariana Maruška, Už jsme doma třicátníci

Jedna z nejdéle sloužících představitelek českého alternativního rocku, původně teplická, poslední léta vlastně spíš kosmopolitní kapela Už jsme doma (UJD) letos slaví třicetiny.

Z obálky Martina Velíška k albu Už jsme doma Tři křížky | foto: Indies MG

Oslavy vyvrcholí velkým výročním koncertem 20. prosince v pražské Arše. Kapela se však vzpomínáním zabývala vlastně po celý tento rok – jak na svých běžných koncertech, tak v nahrávacím studiu. Výsledkem je album se symbolickým názvem Tři křížky.

Miroslav Wanek (Už jsme doma)

Inspirováni dávnou láskou lídra kapely Miroslava Wanka k americkým The Residents pojali UJD narozeninové album jako na jedné straně svoje best of, na straně druhé jako zcela novou nahrávku. Kapela prošla svoje nejúspěšnější písně, do čehož prostřednictvím internetu zapojila i svoje fanoušky, a sestavila výběr největších hitů.

Ty pak Wanek vzal, protřepal v pomyslném shakeru a předkládá z povědomých ingrediencí, jako jsou melodie a texty, zcela nové koktejly. Asedět v tomhle baru je opravdu radost. I když zprvu leckdo včetně recenzenta k tomuto nápadu přistupoval s jistou nedůvěrou.

Příběh velryby

Aby starý materiál prošel opravdu gruntovní proměnou, začal Wanek u názvů skladeb. Některé pro znalce repertoáru UJD nejsou hádankou: že v dnešní Rez se přerodila původní Koroze nebo Ano či či je inovované Jó nebo nebo, bude pro leckoho nabíledni.

Tři křížky

90 %

Už jsme doma

Indies MG, 2015

Ale že aktuální název Kytovka získala původní Jassica, to odhalí jen ten, kdo si ještě vybaví, že v 90. letech Jassiku anotoval Wanek jako příběh velryby. Tedy tvora z řádu kytovců. Vyprávěný beze slov, dodejme. Už samo luštění názvů je tedy docela zábavnou součástí poslechu nového alba.

A co teprve samotný poslech, který by mohl posloužit jako skvělá ukázka toho, že v alternativní hudbě „nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní“ – tedy za předpokladu, že její tvůrci jsou skutečně tvůrčí.

Už jsme doma

To, že třeba ve jmenované Jassice převzala part klavíru kytara, je celkem záležitost pouze aranžérská, i když hlavní melodie, jedna z Wankových vůbec nejsilnějších, je vedena v lehkém posunu.

Ale třeba úvodní Slaďák, někdejší Hollywood, je překopán výrazně i rytmicky a frázováním. Mariana dostala – pro UJD až k absurdnosti dohnaný – folkový nátěr a domácký název Maruška. A skladby obecně s rozšířenou stopáží rozmáchlejší strukturu.

Ano, tahle oslava je důkladná.