RECENZE: Jak si žije televizní hvězdička za vysokým plotem v satelitu

Satelitní městečko, panelák naležato. Na pozadí původní rozhlasové hry Davida Drábka Vykřičené domy, kterou pro pražské Divadlo v Dlouhé režírovali Kristýna Kosová a Adam Svozil, stojí jeden urbanistický fenomén 90. let.

Drábek si vzal na paškál puzení bohatší vrstvy houfně se přesouvat za bydlením z měst na nejbližší venkov a odtud každý den dojíždět zpátky do práce.

Právě v těchto „vykřičených domech“, kde si každý vysokým plotem úpěnlivě hlídá zeleň svých metrů čtverečních, rozehrává melancholický příběh opuštěné televizní hvězdičky Andrey (Helena Dvořáková), která najde hospodyni v nepraktickém nezaměstnaném padesátníkovi Jiřím (Tomáš Borůvka).

Režisérské duo kus upravilo pro komorní scénu divadla, oproti rozhlasové verzi dalo větší prostor vypravěči (Jan Vondráček) a postavám znázorňujícím zvukové ruchy v podání Jiřího Wohanky a Kláry Sedláčkové-Oltové.

Vondráčkův žoviální konferenciér slastně intonující ta největší moderátorská klišé dodává Vykřičeným domům v úvodu patřičný rozjezd, který hru posouvá až do žánru kabaretu. Herec si roli vysloveně užívá. Jeho skvělému výkonu výrazně nahrává i brilantní Drábkův text. I díky němu pak Borůvka s Dvořákovou v příběhu setkání zcela odlišných lidí pokračují ve stejném duchu.

Vykřičené domy

75 %

Divadlo v Dlouhé

premiéra 20. října 2015

režie: Adam Svozil, Kristýna Kosová

hrají: Jan Vondráček, Helena Dvořáková, Klára Sedláčková-Oltová, Jiří Wohanka, Tomáš Borůvka

Představení trochu ztrácí dech až v poslední třetině, kde se ke slovu dostávají zbylí dva herci neboli oživlé předměty. Diváci zde však mohou sledovat, jak se tvoří ruchy do rozhlasové hry.

I tak však mladí režiséři připravili svěží inscenaci, která plně vystihla předlohu.