Pociťujete, že mají firmy nyní víc peněz, nebo bylo i v průběhu krize vzdělávání zaměstnanců natolik důležité, že se na něm nešetřilo?
Nebylo. Naopak to bylo první, co firmy seškrtaly. V roce 2009 jsme zaznamenali zásadní propad. Řada firem kurzy redukovala, nechávala je jen pro vyšší management a zaměstnance, kteří to bezpodmínečně potřebovali. Poslední rok firmy opět nabírají dech a my to na poptávce výrazně cítíme. Zajímavé je, že se od krize rozšířila poptávka po do té doby exotičtějších jazycích.
Po kterých například?
Třeba po čínštině. V době krize, která postihla hlavně západní trhy, se firmy začaly orientovat více na východ. Čínština má obrovský nárůst. Během prázdnin jsme se účastnili pěti výběrových řízení pro nadnárodní firmy. Jednalo se o několik jazyků, ale ani v jedné zakázce nechyběla čínština. V posledních letech také výrazně rostla ruština.
To se teď ovšem vzhledem k vývoji asi může změnit, ne?
Je to možné, bude záležet na politicích. Pokud se ten trh zavře, firmy nebudou mít důvod učit své lidi rusky. Pro některé technicky zaměřené firmy je nyní atraktivní perština a arabština. Připravují se totiž na uvolnění embarga na Írán, o kterém se mluví. Už tam mají připravené kontrakty a čekají na startovní čáře. Je to tvrdý boj a jazyková vybavenost je v něm důležitá.
Alena Čečetková (37 let)Narodila se v Klatovech, kde absolvovala základní školu i gymnázium. Po maturitě složila FCE z angličtiny, státnice z němčiny a francouzštiny. Na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity vystudovala učitelství angličtiny a němčiny. V Polyglotu začala v roce 1999 jako lektorka, od roku 2002 se podílela na vedení budějovické pobočky. Později se stala její ředitelkou a od loňského roku šéfuje celý Polyglot. Je také soudní tlumočnicí pro angličtinu a němčinu. Je vdaná, má dvě děti. Ráda s rodinou cestuje, ze sportů má nejraději plavání a lyže. Velkou zálibou jsou knížky. |
Proč je to tak důležité? Nejde se tam domluvit anglicky?
Ano, většina jednání bývá v angličtině. Pro české manažery je ovšem velmi důležité jim rozumět, protože když budete vědět, o čem se druhá strana baví mezi sebou, je to velká výhoda. Vozí si s sebou překladatele, který se třeba tváří, že nerozumí. To je běžná praxe.
I v jižních Čechách? Tady bych předpokládal poptávku po němčině relativně vysokou.
Propad byl patrný všude. Řada firem s německým či rakouským vlastníkem v posledních pěti letech přistoupila na model, že komunikační jazyk bude angličtina. Byl to krok, který měl být spravedlivější, aby všichni při jednáních mluvili jinak než svým mateřským jazykem. Teď máme signály, že se němčina zvedá. Hlavně v Praze a v regionech, které sousedí s Německem či Rakouskem.
Mají o němčinu větší zájem jednotlivci?
Roste nám poptávka po dětských kurzech němčiny. Rodiče si uvědomují, že angličtina nestačí a začínat s druhým jazykem až v sedmé třídě je z jejich pohledu pozdě.
PolyglotPolyglot je jednou z největších jazykových škol v Česku. Má pobočky po celé republice. Na českém trhu je už 25 let. Pracuje pro ni více než 750 lektorů. Zároveň se společnost věnuje vydávání jazykových učebnic, poskytování překladatelských a tlumočnických služeb a organizování zahraničních studijních pobytů. |
Kdy je podle vás vhodné dát dítě na studium jazyků? Dnes se kurzy nabízejí už ve školkách.
Podle mě nemá moc smysl učit dítě cizí jazyk, dokud nezvládne svůj mateřský. U češtiny je to třeba ve čtyřech letech. Ale je to individuální. Je třeba si uvědomit, že co se naučí během roku od tří do čtyř, pak zvládnou ve škole třeba během měsíce, protože mají mnohem lepší schopnosti vnímat a učit se. Není vůbec třeba dítě za každou cenu do šesti let vzdělávat. Předškolní angličtina je výhodou, pokud je dobrý učitel. Děti se naučí vyslovovat a je to pak pro ně snazší.
Učíte jak lidi ve firmách, tak běžnou veřejnost či školáky. Co je pro vás nejdůležitější?
Drtivá většina výuky se neodehrává na našich pobočkách, ale ve firemních zasedačkách. Zaměstnancům to šetří čas a je to pro ně pohodlnější. Ale top manažeři chodí na kurzy spíš k nám. Ve svém prostředí by se asi neuklidnili a možná ani nechtějí, aby se vědělo, že se učí jazyk.
Pracuje pro vás hodně rodilých mluvčích. Jak je těžké najít toho dobrého? Když si vzpomenu na svá školní léta, nebyli to zrovna profesionálové...
Je to složité. Máme kontakty v Británii, Americe, Německu, kde oslovujeme absolventy univerzit, zda by nechtěli k nám jít učit. V Německu je poměrně hodně lidí, kteří studují bohemistiku. Nejsnáze se nyní hledají rodilí mluvčí na španělštinu. Ve Španělsku je vzhledem k velké nezaměstnanosti ochota vycestovat i za český plat.
Polyglot má spoustu činností a pobočky po celé republice. Je těžké to zvládnout řídit?
Pobočky jsou velmi svébytné, neznamená to, že tam musím neustále být. Jezdím často do Prahy, kde se potkávám s řediteli poboček a řeším s nimi případné problémy. Mým úkolem je, aby všechny sekce a pobočky fungovaly jako celek. A také pracuji na projektech, jako jsou mezinárodní jazykové zkoušky. Jsem kontaktní člověk, s kterým komunikuje centrála v Londýně.
Zvládáte k tomu ještě učit?
Ano, pár hodin jsem si nechala, protože jakmile z toho člověk vypadne, ztrácí s tím prostředím kontakt. A taky se vám ten jazyk z hlavy trochu vytrácí. Po regionálních ředitelích poboček chci, aby aspoň pár hodin v měsíci učili.
