RECENZE: Lotyšská Rusalka nezpívá krásně, ale ošklivé to také nebylo

Vodní vílu z Dvořákovy nejslavnější opery ztvárňuje na světových scénách řada pěvkyň různých národností. Jedna z nich, pětatřicetiletá lotyšská sopranistka Kristīne Opolaisová, v pondělí poprvé vystoupila v Praze. V Obecním domě představila průřez svým repertoárem.

Kristine Opolaīsová na koncertě v Obecním domě | foto: Petr Dyrc

Za doprovodu PKF – Prague Philharmonia, kterou neobyčejně přesně, ba striktně, až na úkor muzikantské uvolněnosti řídila ukrajinská dirigentka Oksana Lynivová, začala Desdemonou z Verdiho Otella.

Když dozněla píseň o jívě a Ave Maria, které hrdinka odevzdaně zpívá před blížící se katastrofou, publikum působilo rezervovaně. Toto skutečně nebyl osobitě krásný, něžný hlas, vznášející se s jemností a klidem, paletou pianissim a zkázněným vibratem, prostě s kvalitami, které tuto scénu teprve mohou ozvláštnit. Přišla vyškolená zpěvačka a zazpívala naučenou árii, ovšem bez zvukového kouzla.

Kristine Opolaisová

70 %

PKF - Prague Philharmonia

dirigentka Oksana Lynivová

Smetanova síň Obecního domu, 31.srpna 2015

V árii Margherity z Mefistofela od Arriga Boita však Opolaisová naznačila, že přednost jejího menšího lyrického hlasu by mohla být spíš v expresivitě než v kultivované kráse. Zatím bez slyšitelného násilí dokáže vyjádřit i prudší ataky emocí, což dodalo na působivosti áriím z Pucciniho oper Manon Lescaut a Madame Butterfly.

Zazpívá i v kinech

Ostatně aní její Rusalka není po hlasové stránce vyloženě půvabná, určitě ne v porovnání s jinými představitelkami této role ze současnosti i nedávné minulosti. Nezní tak bohatě a zářivě, jako když ji zpívá třeba Bulharka Krassimira Stoyanova, ani tak pralinkově sladce jako v podání Renée Flemingové. Píseň o měsíčku a árii z druhého dějství, které otevřely druhou část koncertu, ovšem Opolaisová provedla s dobrou češtinou, včetně podařených „ř“, a s citem. Našince napadlo, že by to mohla být dobrá janáčkovská interpretka, ostatně Jenůfu už zpívala a Káťa Kabanová by pro ni mohla být časem další zajímavá role.

Árie z méně známé Čajkovského opery Opričnik byla vítanou dramaturgickou odbočkou a Rachmaninova píseň Jak je zde dobře trochu neefektní, leč příjemnou tečkou. Nicméně zdálo se, že teprve v přídavcích, v áriích Musetty z Bohémy a Lauretty z Gianniho Schicchiho, jako by se hlas Opolaisové teprve rozehřál a její gesta, v průběhu koncertu působící ve snaze o dokreslení pěveckého projevu trochu strojeně, začala být přirozenější.

Charisma této zpěvačky se nejspíše projevuje mnohem více v divadelní inscenaci než při operní galashow. Ověřit si to budou moci diváci kinopřenosů z Metropolitní opery. V této sezoně se totiž Opolaisová představí hned dvakrát, v Pucciniho operách Manon Lescaut a Madame Butterfly.