Kromě Soni Červené je na seznamu osob a obsazení řada dalších skvělých jmen české opery: Jaroslav Horáček (Figaro), Maria Tauberová (Zuzanka), Zdeněk Otava (Hrabě) nebo Karel Berman (Antonio). Nahrávka vznikla v Československém rozhlase, sbor a orchestr tehdejšího Smetanova divadla řídil Robert Brock.
Soňa Červená v době natáčení právě získala v soutěži Pražského jara II. cenu. „Hostovala ještě z Brna, odkud pak ale vedla svou dráhu přes Berlín na světové scény do Bayreuthu, Salcburku, Vídně, Frankfurtu a na jedenáct sezon do San Franciska; dramatickými kreacemi proslula v operách (Orfeus, Erda, Carmen, Klytaimnestra), na koncertech (Mahler, Ligeti, Nono, Henze) i v činohře (Shakespeare, Dürrenmatt, Čapek),“ představuje umělkyni Jan Králík.
Figarova svatba je od počátku, od zdejší premiéry v roce 1786 v Nosticově divadle úzce spjata s Prahou. Mozart sám nedlouho poté psal, když líčil své zážitky z jednoho pražského plesu: „S potěšením jsem se díval, jak všichni ti lidé radostně tancovali na hudbu mého Figara, upravenou v samé čtverylky a německé tance. Všichni zde mluví jen o Figarovi, všichni hrají, troubí, zpívají a hvízdají jen Figara, nikdo nechodí na jinou operu než na Figara a věčně Figara. Jistě velká čest pro mne...“
