Totiž dobové recitály Náhrdelník melancholie a Proudy lásku odnesou, které se zpěvačkou koncem 60. let vytvořil její tehdejší partner, režisér Jan Němec.
Čiší z nich kontrast dob, kdy klipy točili skuteční filmaři, se současností, kdy klipoví tvůrci natáčejí filmy. Ne náhodou se tenkrát hudebním miniaturám, které přišly na svět v 50. letech, říkalo filmové písničky.
A když se ke královskému hlasu Kubišové přidala královská rozmáchlost Němcova, o výtvarnici Ester Krumbachové či kameře Jaromíra Šofra a Jiřího Macháněho nemluvě, dalo se mluvit o skutečně filmové stylizaci.
Zpětně se může zdát v gestech přepjatá, nicméně přesně vystihuje téma. U prvního kusu černobílou náladu šansonové dekadence s pochodněmi na sněhu, u druhého barvitou naléhavost protestsongů, vrcholící ojedinělým nápadem „hřbitůvku“ fotografií velikánů k písni Ring-O-Ding. Nosila také jméno Zvonkoví lidé – a tady opravdu zazvoní.
