Režisér novinky Václav Křístek má za sebou cykly Fenomén Underground či Bigbít a tvrdí, že pořadem o trampech logicky pokračuje v mapování vyhraněných subkultur za minulého režimu. „Všechny tři komunity se navíc často prolínaly, bigbíťáci a trampové vypadali v 70. letech v podstatě stejně: zelené bundy, džíny, dlouhé vlasy i vousy. Každý bigbíťák byl někdy na vandru a snad každý tramp na rockovém koncertu,“ vzpomíná Křístek. Všechna taková společenství slučoval podle režiséra týž znak: „Vytvořit si a uchovat vlastní svět, ve kterém se dalo žít. Každý podle sebe, ale všichni taky v hospodách čtvrté cenové kategorie.“
Scénář cyklu psal Fedor Skotal, stále aktivní tramp, který na dané téma natočil už dokumenty Poslední setkání či Krvavý potlach na severu. Líčí, jak se tramping u nás vyvíjel: „Ten prvorepublikový se na první pohled zdá trošku módní, operetní, bezstarostný – ale byl i politický, představoval významnou společenskou sílu a voličskou základnu. Jaksi to nepochopili komunisté po únoru 1948: tramping je dodnes většinově proletářský, jenže komunisté v něm viděli vnitřního nepřítele,“ popisuje Skotal, který chce podklady k seriálu shrnout i v knize.
Naposled v Texasu
Cyklus Zvláštní znamení touha začne legendou o osadě v Proudech, jejíž členové prý stříleli po každém příchozím, či historií první doložené trampské výpravy do Svatojánských proudů roku 1916. Oslaví 95. výročí osady Ztracená naděje, kam jezdily filmové hvězdy a jejíž členové hráli v Osvobozeném divadle, najde první trampskou písničku, jíž je prý nejspíš Indián od Josefa Rösslera-Ořovského.
Připomene deset tisíc trampů na protestním mítinku proti vyhlášce zakazující společný pobyt chlapců a dívek v přírodě, trampský odboj za války i protestsongy za totality. Jaká je současnost? „V americkém Texasu má být definitivně poslední celosvětový potlach v roce 2018, pak ho už nebude mít kdo dělat,“ shrnují tvůrci.
