Jirous: Akrostichy
Jirous zemřel v listopadu 2011 a od té doby byly vydány z jeho pozůstalosti doposud dvě sbírky: Úloža a Magorův noční zpěv. Akrostichy jsou třetí. Sbírku pro nakladatelství Maťa sestavil znalec Jirousova díla a undergroundové literatury vůbec Martin Machovec.
Přátelům
Akrostich je báseň, ve které první písmena všech veršů dávají po přečtení shora dolů smysluplné slovo. Často to bývá jméno autora, anebo – jako v případě Jirousových akrostichů – adresáta té které básně. Jde o prastarou básnickou formu, známou už z antické poezie, ale stále velmi vděčnou.
Kdyby nic jiného, pro toho, jehož jméno je na věčnou památku vtištěno do takové básně, musí být nepochybným potěšením. A Ivan Martin Jirous své přátele těšil rád, a zejména příslušnice něžného pohlaví, jak vidíme z převládajícího množství ženských jmen. Ostatně, jména lidí z jeho okolí se objevovala v jeho básních nebo v jejich titulech odjakživa.
Akrostichy jako takové jsou však, jak poukazuje Martin Machovec v ediční poznámce, v Jirousově díle spíše výjimkou. Ve sbírkách z 90. let se nacházejí pouze dva. Přitom byla autorova záliba v jejich psaní všeobecně známa, a je tedy více než pravděpodobné, že Jirous pomýšlel na jejich souborné vydání.
Sešity z archivu
Sbírku tvoří 105 akrostichů a editor zvolil abecední řazení podle jmen lidí, jimž autor básně věnoval. Machovec časově sbírku limituje lety 1990–2011, připouští však, že některé básně mohly být napsány už před tímto obdobím.
Jako základ k edičnímu zpracování využil Martin Machovec nejrůznější rukopisné archy a sešity nalezené při třídění archivu v Jirousově domě v Prostředním Vydří na Vysočině. Některé z bloků jasně naznačují autorův záměr sloučit je v komponovanou sbírku tohoto druhu básní. Uspořádat její vlastní podobu už však Jirous nestihl.
