Málokdo ví, že roli slavného pistolníka, která mu změnila život, „vyfoukl“ Jiřímu Kodetovi - a to mu tehdy bylo už 39 let. Jako hvězda karlínské operety byl zkrátka pro režiséra Oldřicha Lipského v roce 1964 tím pravým typem milovníka se sladkým úsměvem, kterého do svého filmu potřeboval.
Na chalupu Karel Fiala každý rok sezve své čtyři syny s rodinami a bývá veselo. „Letos budu slavit dokonce dvakrát. Jednou tady v Českém Švýcarsku a pak i v Kašperských Horách. Všichni z toho blázní - snad to přežiju,“ řekl herec, který má sedm vnoučat a před několika měsíci se stal pradědečkem.
Seriál povídek o „ideálním westmanovi“ psal scenárista filmu Jiří Brdečka pro časopis Ahoj na neděli už v letech 1939 až 1940. Divadelní jeviště spatřil „limonádník“ poprvé v roce 1944 v souboru Větrník se Zdeňkem Řehořem v titulní roli. O 11 let později měl premiéru v Divadle estrády a satiry, dnešním ABC, v režii pozdějšího tvůrce filmu Oldřicha Lipského.
„Když jsem v polovině 50. let seděl v ABC v hledišti, díval se na Cortése, poslouchal Orchestr Karla Vlacha a sledoval Jaroslavu Adamovou či Stellu Zázvorkovou, která s ní roli arizonské pěnice Tornádo Lou alternovala, nenapadlo mě, že se k tomuto příběhu někdy vrátím,“ řekl Fiala, kterému tato role změnila život, a to profesně i finančně. A nejen proto, že se do té doby jako málo známý tenor stal hvězdou stříbrného plátna, za níž táhly davy fanynek, včetně divadelní vrátnice.
„Z této role vlastně žiju dodnes - byl jsem hostem spousty kovbojských slavností. Už při premiéře mi profesor A. M. Brousil řekl, že u filmu budu mít těžkou pozici, což se vlastně vyplnilo,“ podotkl herec, který před dvěma lety získal celoživotní mistrovství v operetně-muzikálovém oboru prestižní cenu Thálie.
Nestárnoucí a optimisticky naladěný elegán převzal na letošním festivalu Febiofest medaili, kterou si krátce předtím v České mincovně v Jablonci nad Nisou vlastnoručně vyrazil. Stal se tak prvním na sérii věnované hvězdám stříbrného plátna. „Od 14 let až do loňského roku jsem hrál tenis, hrál jsem dokonce závodně za Lokomotivu Praha. Myslím si, že to sehrálo velikánskou roli, mám naběháno hodně kilometrů,“ prozradil, jak se udržuje v kondici. Své ale podle něj udělaly i dobré geny.
Tatínek odešel v 90 letech, maminka v 89,“ poznamenal herec. Nebýt bolesti zad, která ho trochu zlobí, bylo by podle něho vše perfektní. Zásluhu na tom připsal i své manželce Věře Vlkové, vedle které desítky let na karlínském jevišti účinkoval. „Už jsme spolu celé půlstoletí,“ podotkl Fiala, který se vyučil kominíkem a rád si zpíval. Jednou při vymetání na střeše hudební školy ho zaslechl profesor - a tak vystudoval konzervatoř.
Filmové zpracování „koňské opery“ v kinech zhlédlo 4,5 milionu diváků, další miliony se bavily při nesčetných reprízách v televizi. Divadelní hra se dočkala čtyř desítek nastudování. Ve dvou se objevil i Karel Fiala, když v roce 2001 v ABC poprvé ztvárnil otce Kolaloku. O pár let později se v této roli objevil i v karlínské verzi, kde opět houstl dým v Trigger Whisky Saloonu, ďábelský Horác kul pikle, Tornádo Lou snila o svém šampionovi a panenská Winnifred čelila nástrahám.
Podle Fialy si snímku, který byl první zdařilou parodií na kovbojku, váží i v Americe. „Lipskému a Brdečkovi se podařila nadsázka, která má přesnou míru - proto je to věčně zelený film,“ dodal nadcházející jubilant. Dnes obdivuje technické vymoženosti a vzpomíná na doby, kdy musel na jevišti bez ozvučení překřičet i čtyřicetičlenný orchestr.
