Určitě Milenec z ČT1, byť víc než erotické scény samé ho proslavily jejich průvodní okolnosti. Aby zvýšil zájem o svůj film, zvolil režisér Jean-Jacques Annaud osobitou reklamu: prohlásil, že sex na plátně se před kamerou skutečně odehrál.
Média šílela, představitelka francouzské lolitky v posteli bohatého Číňana, mladičká modelka Jane Marchová, tak dlouho opakovala, že to není pravda, až se zhroutila, nakonec vzal svá slova zpět i režisér. Tím to však neskončilo: herečku podpořila její dublérka tvrdící, že v nahých scénách jde o její tělo, ovšem producent naopak líčil, že náhradnici využívali jen pro nasvícení scény a jiné technické prodlevy.
Navíc čínská vláda natáčení tak přísně hlídala, že se milostné akty dodělávaly až v Paříži – a celá průvodní legenda vytvořila opar dráždivosti. Ale nevznikla pornografie, nýbrž docela bolavé drama vztahu zapírajícího cit, jemuž nelze upřít uměleckou ctižádost včetně oscarové nominace za kameru.
Ostatně už autorka předlohy Marguerite Durasová dostala za příběh vlastního dospívání Goncourtovu cenu.
