Malone působí i přes zjev náctileté dívenky zdravě sebevědomě, sama sebe ráda popisuje jako „weirdo“, tedy jako mimoně, blázna, podivína. „Normální společnost mi občas přijde trochu nudná. Za běžnými normami je třeba hledat trochu abstrakce. Tím, že se označuji za podivína, se snažím hledat něco nového,“ vysvětluje rodačka z Nevady překotně.
Ve filmech začala hrát už v deseti letech. „Já myslím, že pro každé dítě je dobré, aby se hned stalo samo sebou. Každému prospěje, když se dostane ke slovu. A je jedno, jestli bude hercem, golfistou, výtvarníkem, či muzikantem,“ nelituje netradičního dětství. Rozhodně však netrpí dojmem, že by o něj přišla. „Moje dětství nebylo klasické, ale myslím, že se mi naopak prodloužilo. Mohla jsem si dovolit zůstat dítětem mnohem déle. Na druhou stranu chápu, že Hollywood je divné místo,“ dodává.
Už ve čtrnácti letech totiž odešla od matky a začala žít na vlastní pěst. „To víte, to bylo vtipné. Ale líbila se mi ta zodpovědnost, ráda jsem si sama platila účty, sama uklízela, sama pracovala. Byla jsem sama sebou, což byla v podstatě moje forma rebelie,“ uvažuje nad neobvyklým krokem. Ale už tehdy měla svého manažera, agenta, rodinu a přátele poblíž. „Nebyla jsem úplně osamocená,“ dodává.
„Bylo fajn, že jsem mohla nechat matku věnovat se své práci. Mladé herečky totiž většinou mají svoje matky neustále na place, což znamená, že ani jedna nemohou pořádně pracovat. A tohle byla dobrá cesta, abychom si řekly: tak fajn, ty máš svoji práci, já mám svoji,“ vysvětluje herečka, která si vedle nového snímku s Gerem zahrála po boku Jodie Fosterové ve filmu Kontakt či v dnes téměř kultovních filmech Donnie Darko a Útěk do divočiny.
Objevila se i v populární franšíze Hunger Games. Odpovědím, který ze širokého rozpětí žánrů je jí bližší, se však obratně vyhýbá. Ve Varech se vedle zmíněného Time Out of Mind představí ještě v loňském snímku Paula Thomase Andersona Skrytá vada (Inherent Vice).
Vedle herecké kariéry stíhá i fotografovat, loni odhalila v Los Angeles charitativní výstavu svých snímků z cest po Barmě. Věnuje se i hudbě, zpívá v projektu The Shoe. „Beru všechno vážně, i tenhle rozhovor,“ zareaguje úsečně na otázku, nakolik je pro ni hudba spíše formou relaxu. Zároveň však přiznává, že ji zatím jednoznačně živí herectví.
