Nedostatek stínu v areálu se rozhodně podepsal na výkonech některých muzikantů i pozornosti, kterou jim byli fanoušci ochotní věnovat. Ale se zacházejícím sluncem se opět ukázalo, že i když dramaturgie Mighty Sounds leckdy spojuje dohromady nespojitelné žánry, daří se jí to citlivě, se ctí a efektním výsledkem.
Prvním výrazným momentem druhého dne festivalu byl návrat amsterodamských flákačů z kapely Jaya The Cat, kteří si před dvěma lety i díky tehdy čersvé desce International Sound Of Hedonism dokázali takzvaně „ukradnout show pro sebe”. I když tentokrát jejich výkon nebyl tak jednoznačně přesvědčivý, jejich kombinace neurvalého reggae s punkovým rytmem a silnými melodiemi má stále něco do sebe a vyniká podloudnou chytlavostí. Jakkoliv bylo prodlužované finále s techno verzí hitu Here Come The Drums tak trochu navíc.
Na sto procent přesvědčivý výkon nepředvedli ani plešatci z kapely Booze and Glory, jejich muzikantskému výkonu bylo co vytýkat. A dobře se ukázalo, že i v žánru tak zdánlivě primitivním, jako je pouliční punk, je potřeba alespoň trochu řemesla, protože jednoduché melodie a slogany nezachrání všechno.
Opravdové grády tak druhý den Mighty Sounds nabral, až když se na pódium za pomoci invalidního vozíku, hole a vlastní ženy vyšplhal jamajský klasik Derrick Morgan. Když se řekne, že vystoupí 75letý zpěvák, který nevidí a nemůže se pořádně hýbat, nezní to příliš lákavě. Jenže jakmile Morgan otevřel pusu, pochybnosti vzaly za své. Svoje hity jako Fat Man nebo Moon Hop předvedl svěže s jistotou a energií, kterou mu mohli závidět i o generace mladší členové jeho vlastní evropské doprovodné kapely. I díky skvělým písničkám, které předvedl, bylo jeho vystoupení dojemným vrcholem druhého dne.
Známkujte festival Mighty SoundsTáborský festival můžete hodnotit zde  |
A pak přišla smršť. Přejít z vyklidněného Derricka Morgana na koncert britských maniaků Enter Shikari, to chtělo odvahu. Stejně jako na deskách se tato kapela snaží i naživo dokázat, že v hudbě není nic nemožné a všechny styly, od hardcoru po striktně taneční rytmy, spolu mohou koexistovat, a to i v rámci jediné písničky. Jejich koncert sice byl jako zhudebněná porucha soustředění, mohl působit jako zbytečné skákání z tématu na téma, zkrátka jako jeden velký, efektní hudební bordel, ale to mu na přesvědčivosti neubralo.
A stejně tak denní slunce neubralo sil nočním jezdcům z řad publika, kteří mají na Mighty Sounds nebývalé vyžití. Hitem sobotního večera se stal northernsoulový allnighter v detašovaných prostorách známého pražského klubu Buben. Na něm své boky za zvuku staré muziky z nakladatelství Tamla, Motown i dalších proháněli fanoušci i muzikanti, kteří už měli po šichtě. I v tomto prolínání na osobní rovině zůstaly Mighty Sounds i letos poměrně unikátní hudební přehlídkou.
