RECENZE: Arnošt Goldflam pojal léčbu rakoviny jako kabaret s Batulkovou

Divadlo Rokoko uvádí působivou hru z nemocničního prostředí Happy End. Hlavní roli izraelské herečky, která onemocněla rakovinou, hraje Dana Batulková.

Kontroverzní kus současné izraelské autorky Anat Gov připravil pro jednu ze scén Městských divadel pražských režisér Arnošt Goldflam. Vypráví náročný příběh o herečce, jež trpí těžkou formou rakoviny. Silné téma z nemocničního prostředí není prvoplánově atraktivní a vzbudilo v zemi původu vlnu kritiky i diskusí. Autorka si klade i otázky, nakolik má být pacient o svém stavu informován a zda má právo léčbu přerušit, aby si užil posledních momentů života. Hře však nechybí humor a nadhled.

Vedle Dany Batulkové v hlavní roli se před diváky objevuje trojice stejně nemocných žen v podání Radky Fidlerové, Jitky Smutné, Evellyn Pacolákové. Každá z nich bere svůj zdravotní handicap jinak s ohledem na svou povahu. Scéna, kdy všechny tři sundávají před nově příchozí paruky, patří k nejsilnějším momentům první půle hry.

Vzhledem k tomu, že jde o hru částečně autobiografickou, jímá diváka až posvátná hrůza, zda vůbec lze s tak citlivým tématem experimentovat. Arnošt Goldflam si totiž dovolil hru oživit kabaretními vstupy, které přerušují jinak z větší části konverzační dění v nemocničním pokoji. Rozhrnuté závěsy odhalí blyštivou scénu, kde jednotliví představitelé, ať už pacienti či doktoři, tančí a zpívají v humorných, nikoli však sarkastických číslech.

Happy End

80 %

Divadlo Rokoko

premiéra 28. března 2015

režie: Arnošt Goldflam

hrají: Dana Batulková, Radka Fidlerová, Jitka Smutná, Evellyn Pacoláková, Hana Doulová, Jiří Hána, Zdeněk Velen

Anat Gov stíhá uprostřed nemocničních sálů rozvíjet i náznak milostné romance. A právě tam, kde by kus nabíral nádech televizního melodramatu a těžkl až příliš, neztrácí díky hudebním vstupům na švihu. Goldflam tím téma nijak neznevažuje, hře naopak dodává na divadelnosti a posiluje její výpovědní hodnotu.

I když ne všichni účinkující podávají vyrovnané výkony, Městská divadla pražská si zaslouží pochvalu za formu zpracování a hlavně za odvahu zařadit kus s takovým tématem do své produkce. A diváci by se rozhodně neměli nechat odradit nepříjemným námětem, i když zde pomyslný happy end přijde jen těžko.