RECENZE: Babčáková je papoušek Kakadu. V Dejvickém provází světem autistů

Neúnavná Simona Babčáková táhne náročnou inscenaci Dejvického divadla v režii Jiřího Havelky. Jeho hra Kakadu nechává diváky s nadhledem nakouknout za těžkou oponu uzavřeného světa autistů.

První ze dvou novinek sezony pražského Dejvického divadla pod sebou nese podpis jednoho z našich nejtalentovanějších mladých režisérů. Jiří Havelka připravil spolu s dramaturgem Karlem Františkem Tománkem hru nejen na motivy knihy Donny Williamsové, ale i dalších autorů postižených autismem. Tvůrci se ve hře Kakadu rozhodli z pohledu hlavní hrdinky představit uzavřený svět, jejich tužby, nepochopení a často liché snahy o komunikaci či vyjádření citů.

Havelka obsadil do hlavní role Simonu Babčákovou, která se přetěžké úlohy chopila s obdivuhodnou bravurou. Svou Wendy, jež je na obtíž rodičům, vše opakuje jako papoušek, těžko hledá své místo ve společnosti, a čelí dokonce zneužívání, sehrává s citem a pokorou, ale zároveň se nebojí poukázat na komické zkratky autistického myšlení. Právě díky ní Kakadu velice dobře balancuje na hraně přetěžkého tématu, aby zároveň dovedl pobavit.

V úvodu vyznívá spíše v depresivním duchu, Dejvice do diváka v těkavém rytmu ládují náročné obrazy plné výkřiků, ostrých světelných přechodů a nepříjemných domácích situací. Nesourodé úlomky roztříštěného světa hraničí až s noční můrou a jen velice pozvolna přecházejí do příběhu mladé ženy. Linie příběhu se však před diváky náhle vyloupne úplně nenásilně.

Kakadu

80 %

Dejvické divadlo

premiéra 19. prosince 2014

režie: Jiří Havelka

hrají: Simona Babčáková, Veronika Kubařová, Jana Holcová, Barbora Poláková, David Novotný, Jaroslav Plesl, Stella Ginger Janáčková

Pomáhá i vtipně řešená scéna, která je jakýmsi hybridem mezi Wendiným pokojíčkem a obsahem její hlavy. Zdejší silný herecký ansámbl Babčákové cíleně sekunduje, zaujme David Novotný v trojroli otce, floutka a Wendiny náhodné známosti či tradičně křehká Veronika Kubařová.

Z příběhu pak jakoby mimoděk vyčnívá scéna s doktorkou v podání Báry Polákové, odlišným pojetím odděluje první a druhou polovinu kusu, který se hraje bez přestávky.

Celkově nese Kakadu svou smutnou autistickou tíhu se zajímavou lehkostí. Havelka totiž spolu s herci našel vynikající kompromis, který dosáhl toho, aby diváci ze hry odcházeli zasaženi, ale nikoli rozdrceni.