Gynekoložka Michaela Klímková strávila s Petrem Mukem jedenáct let. Zpívala jako vokalistka ve skupině Shalom a spolupráce postupně přerostla ve vztah. O jeho maniodepresivní psychóze věděla do začátku. Zkušenost se ale nedala s tím, co sama věděla díky studiu medicíny, srovnat.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Kdy spolu mluvili před smrtí naposledy? A co se při tom stalo? Celý rozhovor najdete v týdeníku TÉMA, který vychází v pátek. |
„Když v roce 1995 přišla první depresivní fáze, stejně jsem nevěděla, jak mu pomoct jinak, než jen nastavit rameno, aby se mohl vyplakat. Někdo se mě jednou ptal, jestli tím v mých očích nesnížil svoji mužnost. Vůbec ne. Věděla jsem, že má v duši něco pošramoceného a potřebuje to ze sebe dostat ven. Plakal hodně a mně to připadalo správné,“ říká Klímková.
Jejich vztah ale nešel udržet a první kolapsy, které se mu nepodařilo utajit před veřejností, přišly právě v době po jejich rozchodu.
„Když budu upřímná, naše poslední dva roky už pro mě byly ztracené. Čím dál víc jsme se hádali a v hádkách jsme si taky dost ubližovali. Jednou z takových posledních kapek bylo, když na mě docela expresivně povykoval, že si nedovede představit, že bych jednou byla máma. V ten okamžik jsem si řekla, že je to asi hodně špatně.“
Petr Muk byl v té době na vrcholu popularity. To mu ale ještě přitížilo. „Cítil velkou zodpovědnost a zároveň stres. Nejvíc se na něm podepisovalo, když trpěl nedostatkem spánku a nedoplňoval energetické zásoby. Což bylo i po manické fázi. Pak následoval pád. Ale to jsem zažila opravdu jen dvakrát,“ popsala Klímková.
