„Modely jsou zhmotněním imaginárních představ, jež mohou být hravé, často se v nich odráží povaha utopických či jiných světů s vlastními zákonitostmi, fungují tak jako prostředek komentáře či kritiky soudobé společnosti,“ říká kurátor Ladislav Kesner.
Na výstavě, která potrvá do 3. května, spojil Brity, Němce, Rakušana a další tvůrce včetně dvou tuzemských autorů. V díle Jaroslava Róny (1957) se skulptury objevují od počátku devadesátých let. Nejprve to byly „archeologické“ reliéfy připomínající stopy dávno zaniklých civilizací, později takzvané architektony povětšinou odlité z bronzu a tvořené asambláží z různých drobných předmětů, kartonových a polystyrenových obalů a ateliérového odpadu.
Stačí udělat krok stranou
Pavla Sceranková (1980) podle modelů dělá videosochy či kinetické objekty. Její Umění nezměřitelných vědeckých otázek I. na první pohled neodhaluje nic než nelogickou změť dřevěné překližky nepravidelných tvarů. „Stačí však udělat krok stranou a situace se změní. Objekt vypadá jako cizokrajná květina, lze si ho prohlížet, může zaujmout divokou a vratkou konstrukcí,“ říká autorka.
Německý konceptualista Tomas Demand (1964) například s milimetrovou přesností vymodeloval trojrozměrnou kopii Oválné pracovny v Bílém domě. S její pomocí popisuje proměny vzhledu interiéru pracovny, které nastaly během úřadování posledních čtyř amerických prezidentů. Britská umělkyně Rachel Whitereadová (1963) se proslavila odléváním prostor kolem a uvnitř domů, místností a každodenních objektů, například nábytku a domácího mobiliáře.
Mezi hlavní témata amerického tvůrce Toma Sachse (1966) patří kosmický program a svět moderního konzumního života a módy. Jeho model rakety Saturn V z bronzu a překližky si zachovává cosi z umělcovy typické „kutilské“ estetiky.
Výstava přináší reprezentativní pohled na trojrozměrné modely jako stěžejní prvek současné skulpturální tvorby, instalací a inscenované fotografie.
