RECENZE: V nenápadnosti Android Asteroid se skrývá jejich síla

Za dva roky existence Android Asteroid prosluli jako jedna z hudebně nejzajímavějších tuzemských formací. Jejich třetí deska Íkaros vyšla takřka v utajení. Byla by škoda, kdyby kvůli tomu zapadla, protože má silnou atmosféru.

Android Asteroid tentokrát nedoprovodili vydání alba žádným velkým příběhem, jako byla u toho předchozího cesta do Abbey Road a londýnských Red Bull Studios. Navíc si datum vydání a křtu naplánovali nešťastně pár dní před Štědrým dnem, takže se o desce v předvánočním shonu dozvěděli jen pozorní fanoušci.

Íkaros

80 %

Android Asteroid

Album, které vznikalo v domovském studiu kytaristy Lukáše Martínka Na Svárově, přitom stojí za pozornost, protože oplývá hudebními nápady, které nejsou samoúčelné, ale vytvářejí jedinečnou atmosféru, jež je nakonec vedle skvělého hráčství hlavní devízou desky.

Hypnotický cimbál Íkaros je typická nahrávka, která nejlépe funguje jako celek, z něhož lze jen obtížně vyjmout jednotlivosti. Nejsou tu jasné singly ani prvoplánové melodie, na několika místech (skladba 4d) dokonce působí jako emocemi docela silně nabitá improvizace. A není to přitom na škodu.

Vzhledem k tomu, že Android Asteroid se žánrově řadí k downtempu či new-jazzu, jistá míra muzikantské zahleděnosti sama do sebe a vlastních výkonů se dokonce očekává. Je sympatické, že z ní kapela několikrát zvládá vystoupit a překvapit silnou melodií, jako v závěrečné nervně baladické skladbě Go.

Základní stavební kameny Android Asteroid tvoří bubeník Tomáš Konůpka a vokalista Jan Pospíšil – nepřekvapí proto silný důraz na práci s rytmikou, která má na Íkarovi místy až šamansky hypnotické účinky. U repetitivní figury ve více než šestiminutové skladbě Run lze už dokonce mluvit o ryzí psychedelii, které dává zvláštní slovanský rozměr rozostřený zvuk cimbálu.

Dojmu pomáhají i Pospíšilovy anglické promluvy do hudby, i když oproti svému předchozímu projektu Navigators od rapu definitivně dospěl k svébytné deklamaci do hudby, v níž hraje nejdůležitější roli medová barva jeho hlasu.

Z pečlivého poslechu je znát, že Android Asteroid za krátkou dobu svojí existence na třetí desce dokázali dobře zúročit nasbírané zkušenosti. A i když jejich hudba plyne místy možná až příliš lehce, nevýrazně a bez zapamatovatelných momentů, měkký zvuk nahrávky je tak pohodlný, že se od ní zkrátka nechce vstávat.