Zdeněk Jindra líčí v prvním díle životopisu dětství a mládí Karla Čapka. Autor dokonce sám pochází z Úpice, kde Čapkova rodina žila. Při psaní čerpal z řady historických pramenů, díky kterým se mu podařilo zachytit atmosféru doby, vztahy v rodině a často i přesné repliky rozhovorů.
Životní příběh Karla Čapka vychází u příležitosti 125. výročí narození Karla Čapka. Kniha nijak neopomíná kontext doby - kromě detailů ze života Čapka se v ní objevují i zásadní historické okamžiky a osobnosti.
Kromě Čapkových čtenářů však knihu ocení i všichni studenti, kteří se chystají na maturitu z literatury nebo dějepisu a příliš neholdují povinné četbě. Beletristická forma dává zdánlivě suchým faktům lidský rozměr.
Ukázka Vyloučení Karla Čapka z gymnázia
„Posaďte se, pane Čapku.“ Ředitel vstane, podívá se z okna na pobíhající skupinku studentů a tvrdým způsobem promluví: „Jste vynikající student hradeckého gymnázia, ale vyšetřování aféry se spolkem a studentským měsíčníkem ukázalo na vás jako na hlavního viníka a strůjce celého případu. Proč jste to udělal, vy, jinak vzorný student?“
„Chtěl jsem pouze vydávat studentský časopis a pomáhat při zakládání samovzdělávacího spolku. To přeci není nic tak špatného?“
„Je to nepovolený spolek a měsíčník. Nic takového jako ředitel slavného Císařsko-královského gymnasia nemohu na této studentské půdě trpět. Je to revolta, anarchie! Kde jste to viděl, vydávat nepovolený měsíčník?“
Karel se zamýšlí, ale netuší, jakou odpověď má podat na tuto, pro ředitele jednostrannou otázku. Raději mlčí, ať si ještě více nepřitíží a ředitele nerozčílí mnohem víc.
„Náš ústav vás ztratí nerad, ale není již jiná možnost. Musíte být exemplárně potrestán! Nemohu vám jinak radit, než abyste vystoupil sám a odešel jinam. Jinak vám hrozí consilium abeundi!“
„Asi nemám na výběr. Odcházím tedy dobrovolně. Mějte se tady hezky,“ podá ruku řediteli a se vztyčenou hlavou odchází.
Vychází v e-knizeŽivotopis Karla Čapka stáhnete exkluzivně na Knihy.iDNES.cz.  |
Doma zatím nic neřekne ani babičce a stále nad vším přemýšlí. Nejdříve nad tím, kam půjde studovat. Napadne ho snad jen Brno a sestra, ale po delším přemýšlení v nočních chvilkách zabloudí od studijních starostí k jeho milované Anielce. Nešťastné lásce. Mají mezi sebou sice čilou korespondenci, ale Anielka jeho lásku neopětuje a na mnohé dopisy Karla odpovídá stroze a bez zájmu. Přesto jí píše další a další dopisy plné vyznání a strádání po volané lásce.
„Už tak nakrátko jsem v Hradci. A jsem rád, že přece konečně se ukončí ten nekonečný řetěz bolesti, který se vleče den za dnem. V každém dni byl nějaký moment, který mne ranil příliš, než aby ten den nějakou vzpomínku lepší zanechal. Tož odejdu jako vypískaný herec...“
Při tomto dopisu ho napadají verše plné stesku, které si zapisuje:
„Již patnáct let tak bloudím tou bezútěšnou plání,
a v žilách mi již pohasla a zlenivěla krev,
nezbylo nic než trpké resignování,
ni láska již ni hněv.“
UKÁZKA Pražská kavárna za války
Karel Čapek je znovu předvolán k odvodové komisi. Opět neodveden. Tentokrát je to díky revmatismu obratlových kloubů. Cítí bolest téměř všech obratlových kloubů. Jeho potíže s páteří jsou znatelnější a častější. Sám si to ulehčuje tím, že si z toho čas od času utahuje. Například že by se podle jeho páteře mohla řídit předpověď počasí. Zde mu alespoň přinesla štěstí, že nemusel narukovat do nemilované armády. Něco zlé je v tomhle případě i dobré.
Válka stále pokračuje a zdá se, že nemá žádné východisko ani konce. Co známých z Unionky přišlo o život nebo v lepším případě přeběhlo k legionářům a tam bojovali v řadách pravé a vlastenecké Československé armády za politické podpory Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika proti Rakousko-Uhersku nebo Německu.
...
Dášenka i KrakatitMálokterý spisovatel dokázal pojmout různá témata tak působivě jako Karel Čapek. Jeho díla najdete na Knihy.iDNES.cz  |
„Josefe, tady čtu, že Rudolfa Medka z Moderní Revue prohlásili za zběha,“ upozorní Karel jednoho dne nad snídaní.
„Ovšem, ovšem, Medek z Moderní Revue. To je přeci ten, jak jsi mi o něm vypravoval již, že se znáte dávno z tvých hradeckých studií?“
„Ano, ten. Pravděpodobně přeběhl a je z něho legionář někde v Rusku.“
„A to víš, že Mahen narukoval a Apollinaire je raněn?“
„Slyšel jsem o tom. A co je vlastně s naším přítelem Langrem?“
„Ach ano, Franci, vůbec nevím, jak se František má. Poslední zpráva je o tom, že se někde nechal zajmout. Pravděpodobně z něj také bude legionář.“
„Co znám jeho zdravé názory, věřím, že ten také bude bojovat za naší svobodu. Také mám chuť psát pro dobro věci, ale nevím kam.“
„Strašně se mi po Františkovi stýská. Už ať tahle válka skončí. Také si myslím, že bude někde u našich legionářů, ale těžko říci. Vše je tak zamotané.“
„Na Jaroslava Haška z Unionky si asi také pamatuješ?“
„Jistě. Toho přeci nešlo přehlédnout. Párkrát se zastavil a něco s námi i prohodil, ale čas trávil spíše jinde a v jiné společnosti, ale František mi o něm často vypravoval.“
„Hašek má být také údajně někde v Československých legiích.“
„On byl vždycky trošku anarchistou, ale je to dobrý spisovatel, skvělý Čech a velký humorista.“
