Bylo to v roce 2003 krátce potom, kdy Miloš Zeman narychlo opustil Pražský hrad po neúspěšné kandidatuře na prezidenta. Hlavou státu se tehdy nově stal Václav Klaus.
Miroslav Šlouf několik dní poté sedl do auta a zamířil na Vysočinu do Nového Veselí. Právě tam Zeman vstřebával volební prohru.
Lobbista Miroslav Šlouf vydal knihu jak se dobývá Hrad.
„Vypadalo to, že mě rád vidí. Nalil každému z nás panáka slivovice. Ťukli jsme si, vypili ho a hned nalil druhého. Na to jsem mu však řekl: „Miloši, já jsem se dnes nepřijel opít,“ popisuje Miroslav Šlouf v nové knize Jak se dobývá Hrad.
Chtěl nad slivovicí od Zemana jasnou odpověď, jestli opravdu chce být ještě v budoucnu prezidentem. „Ááále, prosím tě...,“ odpověděl Zeman a vyklopil do sebe druhého panáka slivovice. Pak se odmlčel.
Druhého panáka vypil i Šlouf a nechal si nalít třetího. Pak svorně nad štamprlátky mlčeli. Ticho ukončil Šlouf. „Toho třetího panáka zatím nebudu pít, Miloši. Myslím si totiž, že v odpovědi na tuhle otázku máš jasno. (...) Rozhodl jsem se, že dnes neodjedu zpátky do Prahy, dokud od tebe nedostanu odpověď. Takže tady možná zůstanu hodně dlouho,“ pověděl Šlouf.
A pokračoval v monologu, zatímco Zeman stále mlčel. Šlouf mu vyprávěl o svém přesvědčení, že by byl „zatraceně dobrej prezident“. Vzal by i zápornou odpověď, ale chtěl slyšet jasný postoj.
„Takže jestli mi řekneš, že na politiku kašleš a hodláš skutečně navždy už jen tady na Vysočině objímat stromy a číst si, tak se v pohodě s tebou opiju. A budu tě potom rád navštěvovat.“
Zeman stále mlčky naslouchal, v jeho těle se rozlévalo slivovicové teplo a Šlouf svůj monolog zatím vygradoval.
„Jestli jsi to přece jen všechno úplně nezabalil, jestli jsi nezanevřel na lidi i přes to všechno, co ti provedli, a jestli se chceš vážně pořád dostat na Hrad, pak se nemůžeš rozmýšlet celé roky. Dokonce už ani pouhé měsíce, na to není čas ani náhodou.“
V té chvíli se Zeman podíval na Šloufa pozorněji. Po delší době promluvil. „Hele, ty to myslíš fakt vážně???“A hned dostal velmi ráznou odpověď. „Zatraceně vážně. Ale pořád, hernajs, nevím, jak to myslíš ty...“
Šlouf byl přesvědčen, že úspěšná cesta na Hrad může být po kombinaci tří součástí: času, peněz a organizace. A nad slivovicí ujišťoval o tom, že všechno, co si člověk usmyslí, je možné, pokud se to udělá správně.
Připomínal Zemanovi i Kennedyho, jak se rozhodl pro záměr USA přistát na Měsíci. Pak nastalo opět dlouhé mlčení v novoveselské bývalé tvrzi. Zeman se zasmušil. Ticho najednou utnul větou, že by o návratu do politiky mohl vážně uvažovat.
Šlouf chtěl ale ještě víc – jeho kývnutí hlavou. To na potvrzení stoprocentní vážnosti, aby mohl začít cestu na Hrad okamžitě připravovat. Zeman se na něj chvíli pozorně podíval. Pak přikývl.
„Tvoje přikývnutí beru jako slib terminátora JÁ SE VRÁTÍM,“ řekl Šlouf. Hned další den začal vše chystat.
Předehrou bylo za nějaký čas založení Sdružení přátel Miloše Zemana, pak následoval vznik strany Zemanovců a další, již známé události s první přímou volbou prezidenta.
Ještě několik let po schůzce nad slivovicí slýchal Šlouf z Nového Veselí urputná Zemanova tvrzení před veřejností, že s politikou nadobro skončil a nikdy se do ní nevrátí. Bral to jako jeden z velmi chytrých politických tahů, kdy se budoucí prezident připomínal veřejnosti a vytvářel poptávku po svých myšlenkách.
Režisér Robert Sedláček dokonce natočil jeho politický nekrolog. O dřívější schůzce nad slivovicí zřejmě neměl tušení.
Šlouf ocenil Zemanovu strategii. „Ve svém doupěti na Vysočině si zcela oprávněně vyhodnotil, že pokud by opakoval, že se chce vrátit, přestalo by to všechny bavit a přestali by poslouchat, co říká.“
Považuje za Zemanův majstrštyk navození situace, že si lidé mysleli, že na Hrad nechce. „A on se tam pak přesto – nebo právě proto (?) – dostal,“ uvedl Šlouf.
Říká o sobě, že Zemanovu hradní kandidaturu vymyslel, prosadil, realizoval, vedl a do jisté míry platil. Zklamalo ho, že se od něj prezident následně distancoval. Zopakoval to i v den, kdy volby vyhrál.
„Byla to snad nejtrapnější chvíle mého života, kdy jsem se z celé duše styděl – za něj,“ dodal Šlouf.
Co si o Šloufovi myslí Zemanovi přátelé z Vysočiny?
Ukončení spolupráce prezidenta se Šloufem neradi viděli někteří Zemanovi blízcí přátelé z Vysočiny. Hned po volbě to řekl hlavě státu přímo do očí třeba rybníkář z Bohdalova Jiří Růžička.
„Nelíbí se mi, jak ho odstrčil. Mirek Šlouf vždy patřil a bude patřit k mým známým, na které jsem velice hrdý. Za tím si stojím,“ uvedl tehdy Růžička.
Přímo v Novém Veselí má Zeman dlouholetého přítele Miroslava Zitu, který ovládá i řeznické řemeslo. Ten naopak rozchod prezidenta se Šloufem uvítal.
„Miloš Zeman už měl kvůli němu dost problémů. Furt mu vyčítali Šloufa. A Šlouf si myslel, že bude spoluvládnout republice,“ uvedl Zita. A práci Šloufa pro Zemana v minulosti by on sám nepřeceňoval.
Nelíbí se mu též, jak Šlouf v knize o Zemanovi píše. „Bývali to kamarádi. Správný kamarád ale kamarádovi ve zlých časech nevyčítá, že mu kdysi pomohl. Nelíbí se mi, že Miloše v knížce shazuje,“ dodal Zita.
