RECENZE: Divadlo na Vinohradech uspělo ve zkoušce Amadeem

V inscenaci Amadeus pražského Divadla na Vinohradech, oproti filmu osekané o některé podružné pasáže, září Jiří Dvořák jako žárlivý Salieri i Ondřej Brousek jako geniální Mozart. Hra nadchne zajímavou scénou i živě hranou hudbou.

Spojení kusu Petera Schaffera s vinohradským divadlem budilo ještě nedávno emoce kvůli plánované verzi Vladimíra Morávka, kterou ředitel Tomáš Töpfer zamítl ihned po svém nástupu. Odkládaný Amadeus se tak na prkna vinohradské scény dostává až pětatřicet let od prvního uvedení v divadle a třicet let od premiéry Formanova oscarového velkofilmu.

Režisér Martin Čičvák dopředu poukazoval, že se hodlá soustředit na Salieriho a jeho životní boj. Do středu inscenace tak staví jednoznačně postavu italského skladatele v podání Jiřího Dvořáka. Stejně jako ve filmu je i zde Salieri průvodcem. Nikoli ovšem už v (dnes lehce nedůvtipné) figuře zestárlého vypravěče, který se pro diváky vrací ve vzpomínkách do minulosti. Dvořákův Salieri je živou součástí děje, ten komentuje, vtipně glosuje, tu do něj významně zasahuje, tu jen výmluvně přechází na pozadí.

Pocit vyprávění divákovi naznačují pouze party císařových nohsledů, ti hrají beze slov, repliky jim do úst vkládají jejich alter ega za zády. Čičvák se tak jednoduchým způsobem vyhnul zbytečné popisnosti.

Dvořák dostal v Salierim velkou roli, se kterou naložil skvěle. Žárlivého skladatele hraje naoko umírněně, náznaky však zároveň dává tušit, jak se jeho nitro postupem děje doslova taví horoucí nenávistí. Ač to má téměř v popisu práce, zbytečně neexhibuje ani Mozart Ondřeje Brouska. O to víc však dává vyniknout svému hudebnímu talentu, Brousek hraje všechny své klavírní party naživo, kusu to dodává zvláštní nádech koncertní show.

Oproti loňské Andoře režisér trochu ubral na obrazech, ale nadále pracuje s překvapivými momenty, které ještě více rozeznívají emoce na scéně. Na mladého Mozarta tak třeba prší zlatý déšť z konfet, jejichž zbytky se pomalu hrnou ze scény v momentu, kdy se jeho osobnost začíná pomalu rozkládat.

První polovina hry se celá odehrává na střídmém pódiu, které kontrastuje s volány klasicistních paruk, dobových kostýmů i opatrné mluvy josefínského dvora. Strohá scéna se však před přestávkou rafinovaně promění. Obě halasné tečky před poločasovým i závěrečným pádem opony vibrují dramatičností. Jsou operně okázalé, nabubřelé a doslova tnou do publika.

Škrty v původním ději vinohradský Amadeus mimoděk ukázal, jak je Formanovo ceněné dílo místy až těžkopádně lineární a polopatické. Čičvák se přitom s vrcholně obrazově nabitým filmem vyrovnává dobře, a to včetně zásadních scén. Ať už jde o finální horečnaté psaní Requiem nebo třeba mnohem dřívější zostuzení Kostance Salierim.

Amadeus

90 %

Divadlo na Vinohradech

premiéra 7. listopadu 2014

režie: Martin Čičvák

hrají: Jiří Dvořák, Ondřej Brousek, Ivana Uhlířová, Michal Novotný, Václav Svoboda, Marek Holý, Luboš Veselý, Dana Marková / Josefína Voverková, Daniel Bambas a další

Ivana Uhlířová oproti oběma zmíněným hercům dostává prostor výrazně menší, předvede se až v závěru nad Mozartovým tělem.

Vinohrady uvedly po říjnovém Rodu Glembayů další hru vhodnou pro divadlo městského typu. Velký a dostatečně přehledný příběh naservírovaly s excelujícími hereckými osobnostmi na atraktivně řešené scéně. Čičvákově inscenaci na pondělní repríze vestoje tleskal vyprodaný sál, což je zřejmě nejlepší důkaz, že scéna zkouškou Amadeem nakonec prošla.