Zvládá obojí, ale raději má anketní ceny než akademické. „Když lidé posílají do Slavíka či TýTý své hlasy, má režisér příjemný pocit, že se budou dívat i na finále. Kdežto u hudebních Andělů nebo filmových Lvů, o nichž rozhodují členové akademií, diváci často ani neznají oceněné a těžko jim je představíte – jakkoli to je hlavně u filmů smutné.“
Směs nervozity a adrenalinu k přímým přenosům patří, ale jak vymýšlet stále jinou, překvapivou show? „Těžko. Chce se více překvapení za méně peněz. Živou hudbu pokládám za samozřejmost, ale ne všichni interpreti ji vítají. A hlavně chybějí elity národa, osobnosti, které by ceny předávaly a vítězové by si trofeje z jejich rukou vážili. Máme sportovce, lékaře, ale není moc takových, kteří by diváky zajímali, budili úctu a uměli promluvit. V malé zemi se těžko hledají – na rozdíl od Ameriky, kde se lidé na ceremoniály dívají, protože na ulici tam hvězdy potkat nemohou.“
Jak se dělá show
Jedné zásady se režisér Michael Čech drží: vyhlašování cen nemá být estráda, nýbrž oslava. „V takovém duchu už vymýšlíme s Janem Svěrákem předávání Českých lvů,“ slibuje. Rádi by zlomili i letitý problém tuzemských ceremoniálů, totiž chladné publikum v sále.
„Bezprostřední reakce v hledišti stejně jako děkovná řeč na jevišti je přece součástí profese, ve světě to tak berou, ale u nás s výjimkou Karla Gotta, který ze svého ‚Letos jsem to vážně nečekal‘ udělal roztomilý rituál, umí poctu přijmout málokdo. Našinec jako by se za ni styděl, nebo jí pohrdal; neumíme se radovat veřejně. A publikum, ač je také z branže a mělo by sdílet hru s ním, zírá na vítězného kolegu s výrazem – Tak teď nás pobav, ty bambulo!“
Riziko, že se v přímém přenosu něco přihodí, ho neděsí. Zažil, že přenos už časově „tekl“, přesto nemohl zasáhnout, když se dlouhé minuty děkovali pro diváka nezajímaví producenti či koktající zpěvák. Ale horší je podle Čecha nuda.
Letošní Slavík se jí bát nemusí, obsahuje přinejmenším dva vypjaté body: nominaci zesnulé Ivety Bartošové a sporné kapely Ortel. „Co se Bartošové týče, je to hrozně smutný příběh, lidsky i profesně, ale poslední roky už to nebyla ona, nýbrž její alter ego – a k němu do záhrobí zjevně směřují i zaslané hlasy. Je to prostě obraz společnosti, podobně jako Ortel: není trestně stíhaný, není zakázaný, tak jsme to asi chtěli. A navíc kontroverze k ceremoniálu patří, koření ho – opilý Johnny Depp na pódiu, to je pro udílení cen dar, cokoli je přirozené, je dobré – i trapno,“ shrnul pravidla show Michael Čech.
24. listopadu 2013. Čtvrtníček na Slavících ukázal hýždě:
23. listopadu 2013 |
