„Milan Knížák popisoval ekonomické problémy, které v galerii prokazatelně byly. Z pěti předchůdců však jmenoval pouze pana Fajta. Jeho vyjádření bylo sice expresivní, ale je ho možné ještě tolerovat,“ uvedla soudkyně Romana Vostřejšová.
Milan Knížák v roce 2010 v pořadu Česko televize Kontexty mimo jiné řekl, že kunsthistorici, kteří před ním vedli Národní galerii, ji dovedli „do naprosto dezolátního stavu“. „A nejhorší byl pan ředitel Fajt, který ji zcela ekonomicky zruinoval,“ uvedl. Fajt nicméně nikdy nebyl generálním ředitelem NG a tvrdí, že na ekonomický chod galerie neměl vliv. Byl šéfem sbírky starého umění.
Městský soud nejprve rozhodl, že se Knížák omlouvat nemusí. Odvolací soud mu však případ vrátil. Napodruhé už soudkyně Veronika Křesťanová rozhodla, že se žalovaný Fajtovi omluvit musí. Žádnou finanční náhradu historik umění nežádal. (více o druhém rozsudku městského soudu zde)
Proti tomuto rozsudku se odvolal Milan Knížák. Jeho advokát Jaroslav Hostinský navrhl, „aby odvolací soud změnil rozsudek městského soudu tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá.“ Dále požadoval, aby byly klientovi proplaceny náklady řízení.
Advokát tehdy řekl, že kritika Fajta byla důvodná. Navíc uvedl, že oba účastníci jsou, přinejmenším vzhledem k Národní galerii, veřejné osoby, a musí tak snést větší míru kritiky.
Advokátka Jiřího Fajta naopak tvrdila, že Knížákova slova vybočují za rámec oprávněné kritiky. Nerozporovala, že by v Národní galerii nedošlo k ekonomickým pochybením. Nebyly však v souvislosti s jednáním Jiřího Fajta a rozhodně se podle ní nedá mluvit o zruinování galerie. Požadovala zamítnutí odvolání.
