„Před lety, ještě jako předseda Sněmovny nebo premiér, byl schopen uznat, že se mýlí. Nedělal to samozřejmě rád a rozhodně ne veřejně, ale uměl to. A pak ho tato vlastnost začala opouštět, až ho opustila prakticky úplně,“ píše Šlouf.
„Nyní už není schopen přiznat omyl prakticky nikdy,“ tvrdí muž, který byl Zemanovým šéfporadcem, když byl současný prezident ještě předsedou vlády.
„Miloš Zeman také dokáže změnit náladu neuvěřitelně rychle a kvůli stále banálnějším, někdy až nepochopitelně zanedbatelným pohnutkám,“ napsal také Šlouf. Dříve měl Zeman podle něj špatné vlastnosti pod kontrolou, ale v posledních letech se „utrhly ze řetězu“, což prý způsobuje degeneraci Zemanovy osobnosti.
„Jsem přesvědčen, že tyhle vlastnosti se v něm začaly víc projevovat až po kruté zradě, kdy ho nehorázně podrazili vlastní lidé,“ píše Šlouf. Jinak za jednu z dominantních Zemanových vlastností považuje provokatérství, které ovšem nevnímá negativně, pokud se přímo nespojí s jeho třemi negativním vlastnostmi.
Šlouf, který tedy Zemana rozhodně ve své knize nešetří, se dá označit za jednoho ze strůjců Zemanovy cesty na Hrad. Zeman se však v závěru kampaně před prezidentskou volbou odstřihl a na Hradě jsou dnes jeho blízkými spolupracovníky lidé jako kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý.
Skvělý kamarád i nerudný ješita
Když Miloš Zeman prohrál v roce 2003 první prezidentskou volbu a uchýlil se na Vysočinu, byl to právě Šlouf, kdo byl autorem nápadů založit sdružení přátel Miloše Zemana, které se později změnilo i v politickou změnu Strana práv občanů Zemanovci. Přivedl také k Zemanovi Mynáře a šéfa české pobočky Lukoilu Nejedlého. Ti ale později ovládli stranu a před prezidentskou volbou zatlačili Šloufa do pozadí.
Šlouf popisuje Zemana jako dvojí osobnost - na jednu stranu jako skvělého kamaráda a vynikajícího politika, ale zároveň jako nerudného ješitu, který ztrácí empatii.
Píše také, že kdyby Zemanovi byl nablízku i po jeho zvolení, nestala by se podle něj taková mezinárodní ostuda, když se „málem zřítil na korunovační klenoty“. Šlouf tím naráží na známou historku s údajnou virózou při prohlídce korunovačních klenotů. Podle bývalé šéfky Sněmovny Miroslavy Němcové z ODS byl Zeman opilý, což ovšem Hrad nikdy nepřiznal.
V knize, kerá vychází tento týden, Miroslav Šlouf hodnotí i další české politiky. Například předseda vlády a sociální demokracie Bohuslav Sobotka by se podle Šloufa bez politiky vůbec neuživil, na což podle něj velmi záhy přišel i Zeman. „Vždy věděl, že ten člověk neumí prakticky vůbec nic, že to je klasický aparátčík, který nemá nikdy na nic vlastní úsudek, vždycky mu ho musí někdo říct, nebo si ho musí někde přečíst,“ píše Šlouf o Sobotkovi.
