RECENZE: Dušičkový hrdina Domu bez Boha je prázdný jak dýně na Halloween

Novou hru pražského Švandova divadla Dům bez Boha zrežíroval dle textu Dodo Gombára Petr Štindl. Nejmladší z trojice bratrů Marek (Tomáš Červinek) se v ní vzdal studia teologie a vrací se domů do rodné vesnice. Najde ustaranou matku, čerstvý hrob otce a hlavně nevyčpělý odér výčitek, že opustil kněžskou dráhu.

Hra Dům bez Boha se hlásí k podzimní náladě, která začátkem listopadu pochmurně vrcholí. Je dušičkový večer, všude se mihotají řady svící, listí se válí po podlaze a v zapadlých Bohunicích se zrovna řeší, kdo byl ten další sebevrah na kolejích.

Štindlova hra střídá několik scén, během kterých se mění její atmosféra a skoro i žánr. Zatímco úvodní večeře matky s Markem, kde se postupně mihnou oba bratři (Robert Jašków a David Punčochář), vyznívá jako komorní drama, scéna z vesnické hospody se přelévá do komedie.

Gombárovi se Štindlem se za vydatné pomoci Tomáše Pavelky a Marka Pospíchala v hospodských rolích povedlo vytvořit vtipný, ale neurážlivě přesný obraz, který by jim mohla závidět leckterá Díra u Hanušovic. „Kdo zvážil duši? Asi nějaká váha, ne?“ mudrují chlapi nad pivem, aby na chvíli zapomněli na „divnou dobu, kde jedni koleje kradou a druzí na ně skáčou“.

V dalších scénách se však děj vrací do těžké nálady „domu bez Boha“, kde Marek řeší komplikovaný vztah s mladším bratrem i telenovelovou chvilku se švagrovou. Minimalistický závěr pak zanechává až neurčitě snové pocity.

Dům bez Boha

85 %

Švandovo divadlo, Praha

Premiéra: 8. listopadu 2014

Režie: Petr Štindl

Hrají: Andrea Buršová, David Punčochář, Filip Čapka, Marek Pospíchal, Martina Krátká, Miroslav Hruška, Robert Jašków, Tomáš Červinek

Střídání scén, které působí na první pohled až roztříštěně, dává vyniknout neukotvenosti hlavního hrdiny a jeho nechuti stát se hybatelem děje. I když mu všichni něco vyčítají, stále k němu vzhlížejí jako k naději, nové krvi, která má šanci oživit zatuchlou atmosféru.

Už před roztažením opony diváky z pódia bez okolků pozoruje vydlabaná dýně. A tradiční halloweenský motiv beze slov souzní s vyzněním celé hry. Podobně jako odlesky svíčky klamně oživují obličej vyřezaný do slupky, i Marek vrhá na své okolí záblesky lepšího já. Uvnitř však zůstává nejistý, nezúčastněný a zřejmě stejně prázdný jako ostatní.

Dům bez Boha je dlouhá, náročná, ale neskutečně výmluvná hra.