Kdysi jste chodila s Karlem Gottem. Co vám maminka řekla, když jste jí ho představila jako svého partnera?
Ona to brala romanticky, táta byl z toho špatný. Varoval mě: „Holka, nemá to budoucnost. Podíváš se do světa, kam nepatříš a nikdy patřit nebudeš. Teď budeš chvíli ve větru a pak se ti bude těžko vracet do normálního života.“ Mně však přišlo, že normální život mám furt a že to stojí za to. A vida, z těch pěti minut se stal normální život.
Pár let nato jste rodičům představovala Miloše Formana, který je starší než oni.
To už byla hodně skeptická i moje maminka. Viděla jsem v jejích očích soucit a přesvědčení, že to nemůže dopadnout dobře. Táta pouze suše poznamenal, že tady už není na svatbu vůbec žádná šance. Ale já cítila, že spolu zůstaneme, svatba nesvatba. Nakonec však došlo i na prstýnky, i když jsme se vzali až po narození synů Jima a Andyho.
Čtěte v časopisu TémaCelý rozhovor s Martinou Formanovou najdete v týdeníku Téma. Vychází v pátek. |
Co vy a návrat do Česka? Před několika lety jste říkala: „Možná časem, možná na čas.“
Kluci chodí v Connecticutu na gympl, je jim šestnáct, ale pořád mě ještě potřebují. Jeden si už sice dělá řidičák a brzy se začne vozit sám a ten druhý si ho prý udělá v létě, ale zázemí je pro ně důležité. Až je nebudu muset rozvážet do škol, budu určitě volnější, takže možná? Zatím však pokaždé plánuju do Česka dlouhou cestu, nicméně ta se jaksi záhadně smsrkne na pár dnů. Třeba jako teď.
Proč?
Původně jsem chtěla dělat sérii autorských čtení, setkat se a popovídat si se čtenářkami. Jenže příští neděli má syn Andy finálové závody ve veslování. Takže jsem samozřejmě slíbila, že se obratem vrátím zpátky. Škoda. Psaní je pro mě čím dál důležitější. Záleží mi na něm, je to moje práce. Ale stejně vítězí muž a děti.
