Na začátku všeho byl film. Nápad přetvořit známé písně z období českého undergroundu, nové vlny a punku totiž přišel na základě nabídky připravit hudbu k snímku Listopad amerického režiséra Garyho K. Griffina, který dle scénáře Arnošta Lustiga vypráví příběh středoškoláků dospívajících v totalitním Československu na konci 80. let.
„Ve scénické hudbě Tvrdý s Havelkou využili nejdříve samply písní skupiny Garáž, jejichž autorem je Mejla Hlavsa, poté zpracovali dobové písně dalších autorů a nakonec vznikl samostatný projekt,“ říká koproducent alba Ondřej Šturma.
Na motivy jedenácti písní od kapel Garáž, Psí vojáci, Michael’s Uncle, Dybbuk, Panika, Hrdinové nové fronty, Dr. Max, Souboru tradičního popu a Půlnoci nakonec vzniklo netradiční album, které vyjde 6. listopadu na cédéčku, vinylu a bez bonusového materiálu, který tvoří scénická hudba k snímku Listopad, i digitálně zdarma na internetu. Obal desky tvoří čtyři vyšívané obrazy brněnské výtvarnice Daniely Mikuláškové
Pro výběr písniček byly podle autorského týmu stěžejní texty, které neztratily na aktuálnosti. „Dvojice „nových autorů” musela vnímat výpověď jako svou vlastní. V textech najdete spojení, jež se vryjí do paměti, protože ten pocit je stále platný: „Svět se posral – my stále hledáme štěstí – bejt s tebou sou dobrý časy – pocity jak žiletky – duše má je propast černá – ale čert to vem...“ Pocity a výpovědi mají ale nový kontext, a to nejen estetický. Novou úpravou dostávají v některých případech i nový smysl, nebo se prohlubuje a aktualizuje ten původní,“ vysvětluje Ondřej Šturma.
Mimo garážChystané koncerty k desce
|
Největším oříškem pro milovníky původních verzí bude samotná hudební forma, kterou Tvrdý s Havelkou zásadně proměnili a nese se převážně v duchu elektronického minimalismu. „I nové album je stejně jako původní underground v některých pasážích ohlušující, avšak představuje výrazný odklon od tehdejší rockové estetiky – novou citlivost, v níž se přirozeně pojí s velmi intuitivním, křehkým i ledabylým zpěvem Václava Havelky, jenž na svých dosavadních projektech zpíval především anglicky. Projekt nebyl zamýšlen jako politická výpověď. Spíše než o společenský převrat tu jde o převrat osobní. Ve výsledné kolekci se podařilo zachovat bezprostřednost originálů. Vrstvené vokály a mnohdy závažná nebo tajemná atmosféra jakoby představovala jakousi zamlženost období konce 80. let vnímaného ze současnosti,“ říkají autoři.
Zdůrazňují přitom, že jim nešlo o to stvořit klasické coververze, ale chtěli písně od základu přetvořit. „Originál v některých případech poznáte snad jen podle textu. Bubny byly nahrazeny elektronickými beaty, klasické nástroje samplery, syntezátory a počítačem. Kytary se ozývají jen místy a velmi citlivě. Vokály se vrství a prorůstají šumy a samply. Celý projekt drží velmi pevně pohromadě jednotným zvukem jako jedna současná autorská výpověď,“ říká koproducent Ondřej Šturma o nahrávce, která je svou povahou na tuzemské nezávislé scéně výjimečná již před vydáním.
