Monografie skrývá vlastně knihy dvě. Ke každé se čtenář dostane z jiné strany a sama kniha je tím navždy předurčena k pomyslné akrobacii.
Orbis Cirkus vydalo Nakladatelství AMU
První část s podtitulem Příběh českého cirkusu napsal historik Hanuš Jordan, kurátor cirkusové sbírky Národního muzea. V úvodu upozorňuje právě na absenci jakýchkoli písemných pramenů. Přisuzuje to zejména specifičnosti cirkusového prostředí, jež bylo vždy doménou rodin, uzavřených klanů, mezi kterými panovala nevraživost a vysoká konkurence.
„Pro nedostatek informací čerpá obecné povědomí o cirkusovém životě zejména z krásné literatury jako v případě Bassova románu Cirkus Humberto, navíc zpopularizované televizním seriálem,“ píše Jordan. Upozorňuje, že příhody, které zažíval Vašek Karas - včetně jeho kariérního postupu - jsou čistě Bassovou fikcí, cirkusové prostředí bylo silně hierarchizované.
Skutečný Cirkus Humberto, dnes považovaný za klasického představitele tradičních cirkusových časů, přitom vznikl až v 50. letech, aby se stal výkladní skříní československé postátněné artistiky.
Jordanova část knihy proto pátrá po skutečných kořenech cirkusu v českých zemích, popisuje loutkářské začátky souborů, přes znárodnění se dostává až k situaci v 90. letech. Podrobněji se věnuje nejslavnějším rodinám, Kludským a Berouskovým.
Ondřej Cihlář, autor obsáhlejší části knihy nazvané K českému novému cirkusu, začíná zeširoka jako Jordan a postupně se propracovává až k současným úspěchům populární La Putyky či bratří Formanů.
Vyzdvihuje zájem české meziválečné avantgardy: „Cirkus se jako jeden z periferních žánrů lidové zábavy stával inspiračním zdrojem v epochách divadelních forem.“ Divadelní dramaturg a člen souboru VOSTO5 jde více do hloubky, hledá souvislosti s divadlem, analyzuje vliv Borise Hybnera, Bolka Polívky či Ctibora Turby.
Obě části knihy Orbis Cirkus doplňuje bohatý obrazový materiál.
