Když začal v časopise Sluníčko v roce 2004 znovu vycházet kreslený komiks o žlutém psíkovi Barbánkovi a jeho klukovi Honzovi, byli čtenáři nadšeni. A nerekrutovali se jen z dětí školou povinných, ke Sluníčku se vraceli i jejich rodiče. Na Barbánkovi totiž vyrostli. Jeho tvůrce, spisovatel, novinář a básník Jiří Havel zítra oslaví devadesátiny.
Dětské knížky kdekoliv, kdykolivStáhněte svým dětem e-knihy pro nejmenší a už se na cestách nikdy nebudou nudit. Před spaním pak doporučujeme předčítané dětské audiopohádky. Pořídíte je na Knihy.iDNES.cz. |
„Že by šlo o fenomén, jsme si při jeho tvorbě vůbec neuvědomovali, bavili jsme se s ním a přáli jsme si, aby se líbil čtenářům. Možná zaujal i proto, že seriály se v tu dobu začaly objevovat po dlouhé době půstu a útočiště našly právě v dětských časopisech,“ říká Havel. První Barbánek vyšel v roce 1976, domovem mu byl časopis Ohníček, kde se objevoval až do roku 1990, než si dal čtrnáctiletou pauzu. Definitivně pak zmizel po smrti výtvarnice Věry Faltové, která mu vtiskla podobu. „I když mi v šuplíku zůstaly desítky nenakreslených scénářů, jiného výtvarníka jsem už nehledal,“ vysvětluje spisovatel. Jeho tvorba se však zdaleka neomezuje jen na Barbánkovy a Honzovy příhody.
Z Pionýra Větrníkem
Začínal v časopise Pionýr v roce 1953, který se mu jako pozdějšímu šéfredaktorovi podařilo v uvolněné atmosféře druhé poloviny šedesátých let přejmenovat na svobodnější Větrník. Právě tady mohl na chvíli publikovat zakázaný Jaroslav Foglar, čím dál tím víc obrázků zveřejňoval i Zdeněk Burian. Jenomže po osmašedesátém se situace zkomplikovala, Havel musel stále častěji obhajovat nedostatečnou propagaci pionýrského hnutí a v roce 1971 jako šéfredaktor skončil. Vyhodili ho i ze Svazu spisovatelů. Později byl třeba právě i u Barbánka uváděn jen jako „Jiřík“, aby jeho zakázané jméno nedráždilo cenzorské oči. I tak jeho přátelé z dětských časopisů často riskovali a bez jména jeho verše zveřejňovali.
Spisovatel Jiří Havel
Kdo má smysl pro nesmysl
Přitom se už v roce 1972 povedl královéhradeckému nakladatelství Kruh husarský kousek, když nenápadně vydalo Havlovi knihu Člověče, nemrač se!, kterou udělal spolu s výtvarníkem Karlem Frantou. S ním pak spolupracoval i na dalších vydařených publikacích pro děti, zejména na triptychu o hudbě, výtvarném umění a divadle. Člověče, nemrač se! byla přitom jedna z prvních knih svého druhu u nás, kombinovala jazykové hříčky, nonsens a slovní hlavolamy, které začaly být později populární a dodnes je využívá řada dětských časopisů ve snaze rozvíjet u dětí cit pro jazyk i představivost. Z podobného těsta jsou hříčky v knize Kdo má smysl pro nesmysl, za niž dostal Havel cenu Albatrosu v roce 2007. Letos se na ni chystá nakladatelství navázat čerstvou sbírkou Překlepy a nedoklepy. Do téhle kategorie Havlovy tvorby pak patří i večerníček Od Andulky po žížalu, v němž si pohrává s jednotlivými písmenky abecedy. „Nejohmatanější knížkou v mé knihovně je Slovník jazyka českého. Mám rád slova, přemýšlím o nich, dívám se na ně z druhé strany, protože z jiného pohledu mají často jiný význam,“ popisuje autor.
Žlutý miláček
Jací byli malí čtenáři před padesáti lety a jací jsou teď? „Děti žily pomalejším tempem a myslím, že byly do jisté míry vnímavější, protože měly víc času přemýšlet. Dnešním dětem je otevřený svět, bravurně zvládají moderní technologie a zahlcuje je spousta informací, které často nemohou samy utřídit. Zvykly si na rychlost a klipovitost. Ale knížky neopustily, důkazem budiž frekvence výpůjček dětské literatury v knihovnách,“ tvrdí Havel. A dodnes vzpomíná na stovky dopisů, které mu děti posílaly do redakce Ohníčku poté, co se zrodil Barbánek: „Říkali mu žlutý miláček. Ohlas byl tehdy obrovský.“
Barbánek pak vyšel v několika knižních souborech, v součtu se jich prodalo víc než půl milionu výtisků. Komiksový pes je známý hlavně pro svoji smířlivou povahu, nešlo o žádného akčního hrdinu, spíš o výchovu dětí názorným příběhem. „Považovali jsme za samozřejmé, že literatura není jen pro zábavu, ale má i vést k nějakým hodnotám, dávat vzory jednání, a snažili jsme se, aby to vyplynulo z příběhu a spojení s laskavým humorem,“ říká dnes Havel. Před deseti lety dostal ke svým osmdesátinám trofej Zlatá stuha České sekce IBBY za celoživotní dílo v oblasti literatury pro děti. Sám však přiznává, že podstatným oceněním je pro něj i fakt, že si řada autorů a autorek čítanek pro základní školy jeho básničky vybírá k publikování – a udržuje je tak mezi dětmi v živém povědomí.
