Přestože ji čeká koncertní premiéra, nebude u nás Joss Stone poprvé, nahrávala tu totiž smyčce na své poslední album. „Chtěla bych zařadit minimálně tři věci z desky, kterou zrovna chystám,“ říká před středečním vystoupením.
O desce jsem četl, že bude celá v rytmu reggae. To platí?
Jasně. Myslím, že za to může Damian Marley, se kterým jsem se potkala už před lety a dělali jsme společně s Mickem Jaggerem a dalšími kapelu Superheavy. Skupina muzikantů, kterou se obklopuje, mě inspirovala. A pak přišel Damian a říká: Myslím, že bys měla nahrát reggae desku. Smála jsem se a odpověděla, že se zbláznil, že přece nejsem z Jamajky.
Co on na to?
Že to přece nevadí. Řekl mi, ať prostě nahrávám po svém a jak to cítím. A tak se taky deska utváří. Nejde o striktní reggae, ale mix r’n’b, hip hopu, reggae s trochou gospelu a dalších zvuků. Dokonce jsme včera jednu písničku předělali do kalypsa. Každopádně nahrávka bude odlišná a to se mi líbí. Žánrově nezařaditelná, ale uslyšíte z ní reggae.
Jak jste se do superkapely vlastně dostala?
Zavolal mi Dave Stewart z Eurythmics a zeptal se, jestli s ním chci hrát v kapele. Řekla jsem, že jasně. Později se zmínil, že v ní budou i Mick Jagger a Damian Marley. A já řekla: Hmm, tak to je pěkný. A tak jsme šli nahrávat. Já si to užila, protože jsem přišla, zazpívala, popovídala si se skvělými muzikanty a odešla. Nic ostatního nebylo na mých bedrech, nemusela jsem vybírat písničky, řešit, kdo je bude míchat, a schvalovat výsledek. Nad tím se zapotili Dave a Mick. Vypadá to, že Superheavy byl jednorázový projekt, ale moc jsem si ho užila.
Super Heavy (zleva Damian Marley, Dave Stewart, Mick Jagger, A. R. Rahman a Joss Stone)
Když už mluvíme o deskách, tu poslední vydanou jste zčásti nahrávala u nás. Čí to byl nápad?
Myslím, že producenta Stevena Greenwella. Když mi řekl, ať jedeme do Prahy a nahrajeme nějaké smyčce, myslela jsem, že si dělá legraci a chce jet jenom na prázdniny. Ale on to myslel vážně – říkal mi, jak skvělý je tam orchestr a že s ním musíme spolupracovat. Když jsem si uvědomila, že pojedu do jednoho z nejhezčích měst vůbec, došlo mi, že je to vlastně skvělý nápad. Dokonce jsem si našla v Praze takový malý kamínek a ten mi nahrávání připomíná.
V bláznivých nápadech neustáváte. Přečetl jsem si, že teď chcete jet skutečně světové turné. V kolika zemích vystoupíte?
V plánu mám 204 zemí, chci hrát ve všech, které jsou na světě a kde to alespoň trochu jde.
Někde však musí být poměrně obtížné se domluvit, ne?
Nejvíc problémů jsme zatím měli v Africe. V některých zemích se totiž koncerty vůbec nedělají. Tam plánujeme vyrazit, i když nám ani nezaplatí. Myšlenka turné je hrát všude a nikoho o tu možnost nepřipravit. Nedělám hudbu pro peníze, ale pro radost z jejího sdílení. Připadalo by mi hloupé jezdit jen do zemí, kde na tom vydělám. Vím, že se to tak dělává, ale na to kašlu. To radši sednu do auta jen s kytaristou a pojedu si někam zahrát. Už jsme takhle – zadarmo – vystoupili třeba ve Svazijsku. Klub se jmenoval House of Fire a reakce lidí byla neuvěřitelná.
