Bylo to pár měsíců po osudných událostech v Pearl Harbor, jež tragicky vtáhly Spojené státy do druhé světové války, když tehdy jednadvacetiletý Chester Nez nasedal na loď směr Guadalcanal. Nikdy předtím neviděl oceán a sotva splňoval minimální váhový limit pro vstup do námořnictva.
Dětství strávil v mizerných podmínkách na pomezí indiánské rezervace na hranicích Arizony, Nového Mexika a Utahu. Když pak nastoupil na internátní školu, na nuznosti jeho života indiána Ameriky 30. let se vůbec nic nezměnilo. Potýkal se s opovržením, kde mohl. Do světa vyhrazeného pro bílé, jímž tehdy Spojené státy bezpochyby byly, nepatřil. A tak mu třeba jednou za to, že promluvil svým rodným jazykem, za trest exemplárně vymyli ve škole ústa mýdlem.
Jen stěží by si tehdy někdo pomyslel, že to budou právě jeho ústa, která zachrání o dekádu později tisíce amerických životů při krvavém boji o Pacifik.
Za dnes již legendárním, neprolomitelným rádiovým kódem stojí nápad misionáře, který vyrostl mezi Navahy. Právě on si totiž uvědomil, že jejich spletitá řeč, jíž kromě nich vládlo jen naprosté minimum lidí, představuje geniální šifru.
To nakonec uznalo i americké námořnictvo, které souhlasilo naverbovat do svých řad mladé muže vládnoucí plynně jazyku tohoto indiánského kmene. "Neříkali kvůli čemu ani nic takového," vzpomínal Nez o dekády později na okamžiky, které mu změnily život. Na výzvu tehdy zareagovalo asi 250 mladíků.
Z víc než dvou stovek jich ovšem americká armáda vybrala jen 29, mezi nimi i Neze. Měsíce dávali společně vzniknout dokonalé šifře na základně kdesi v Kalifornii, zatímco válka nabírala na obrátkách.
Jelikož jazyk Navahů neměl žádné ekvivalenty pro moderní armádní techniku, nezbývalo jim, než si je vymyslet. A tak vznikly stovky skoro až poetických názvů pro stroje rozsévající smrt: želva jako synonymum pro tank, železná ryba coby ponorka nebo třeba velryba označující ve skutečnosti válečnou loď.
Záhy se řady Navahů v americké armádě rozrostly. Jako takzvaní "code talkers" nechyběli Navahové za poslední tři roky války u jediné operace amerického námořnictva v Tichomoří. Jen za první dva dny bitvy o japonský ostrov Iwodžima v polovině února 1945 si mezi sebou předali přes 800 zpráv, a to bez jediné chyby.
Jejich šifru se Japoncům nikdy nepodařilo prolomit.
Hrdinství Navahů zůstalo tajemstvím až do roku 1968
Kdo by si však myslel, že hrstku Navahů, kteří stáli za geniálním kódem, čekala po skončení války vyznamenání, mýlil by se. Jejich práce zůstala tajemstvím až do roku 1968, kdy byla operace odtajněna. Do té doby bylo jejich válečné angažmá tabu, a to i pro jejich rodiny.
"Moje generace o tom neslyšela vůbec nic. Když jsem chodil do školy, nebyla o tom v učebnicích historie ani zmínka," vzpomínal na poválečné období Nezův syn Michael v telefonickém rozhovoru pro The Washington Post. O úloze svého otce za druhé světové války se dozvěděl teprve, když mu bylo dvanáct.
Říká, že poté, co byl program šifrování odtajněn, byl jeho otec občas kritizován za obranu národa, který v minulosti jeho lidu učinil tolik špatného. Sám Nez však byl velmi pyšný na to, co udělal. Říkával mu prý: "Udělal jsem to pro svou rodinu. Pro lid Spojených států a Matku Zemi".
Nez se však po návratu z Tichomoří vrátil do válečné vřavy pod americkou zástavou ještě jednou, a to když sloužil za korejské války. Do důchodu odešel v roce 1974.
Teprve o čtvrt století později, v roce 2001, se dočkal prvního ocenění: Zlaté medaile od amerického Kongresu pro ty, jejichž činy se nesmazatelně zapsaly do americké historie a kultury. "Často jsem si říkal, že nás nikdy neocení," prohlásil tehdy Nez, když si nejvyšší civilní ocenění USA přebíral.
O rok později, když do kin vstoupil celovečerní film "Kód Navajo" s Nicolasem Cagem v hlavní roli, se o životním příběhu Neze a jeho druhů dozvěděl celý svět.
Dva roky před smrtí ještě Nez, povoláním malíř, získal na univerzitě v Kansasu bakalářský titul z výtvarného umění.
Zemřel ve středu, v 93 letech v Albuquerque v americkém státě Nové Mexiko na selhání ledvin.
