Nadšení francouzského tisku pro film bratří Dardennových Dvě noci, jeden den porotu 67. festivalu v Cannes neovlivnilo. Zlatou palmu udělila tureckému Zimnímu spánku, jehož tvůrce Nuri Bilge Ceylan už několika předchozími díly potvrdil, že je v současné kinematografii výjimečnou osobností.
Těsně před vyhlášením výsledků se sice začalo mluvit o možném vítězství nejmladšího účastníka soutěže Xaviera Dolana, porota vedená Jane Campionovou se však moudře rozhodla ohodnotit kvality jeho filmu Mummy svou cenou. Rozdělila ji mezi nesporně originální dílo mladého Kanaďana a mistrovský opus věčného experimentátora Jeana-Luca Godarda Sbohem, jazyku, představující nádherné a vzrušující rozloučení krále nové vlny se světem, v němž se už necítí doma, přestože suverénně ovládá jeho nové technologie včetně 3D.
Fotogalerie |
Velkou cenu poroty si za nenápadné, ale s výjimečným porozuměním pro postavy natočené Zázraky vezla do Itálie Alice Rohwacherová, další talent mladé generace.
Ani cena pro Bennetta Millera za režii psychologického dramatu Foxcatcher nezaslouží kritiku. Už proto, že oceněním výkonu Timothyho Spalla v roli malíře Williama Turnera vzdala porota více než zaslouženou poctu dílu Mikea Leigha Mr. Turner a v ženské kategorii si jednoznačně mohla nárokovat vítězství Julianne Mooreová, sotva se zjevila ve filmu Davida Cronenberga Mapy ke hvězdám.
Filmy, které Kremlu nedělají radost
Sporná není ani cena za scénář díla Leviatan, na němž se podílel Oleg Negin s režisérem Andrejem Zvjagincevem. Deprimující obraz přetrvávající manipulace mocenských struktur Ruska, stejně cynických a krutých jako kdysi, jen s jinými opěrnými body v zákulisí, patřil k několika filmům programu, jež rozhodně nepotěší Kreml.
Pozoruhodné je, že domácí režiséři tentokrát vyšli ze soutěže v podstatě naprázdno, neboť oceněný Godard je švýcarský občan. Ryze francouzští jsou pouze tři autoři filmu Party Girl, který zahajoval sekci Un Certain Regard a získal Zlatou kameru. Týká se to i nestatutárních cen: novinářská patří Zimnímu spánku, ekumenická porota vybrala Timbuktu, jehož tvůrce pochází z Mauritánie. Zdá se, že jediná francouzská členka poroty Carole Bouquetová neprosazovala národní kinematografii zvlášť důrazně, nejspíše s vědomím, že Saint-Laurent, Sils Maria i válečné drama The Search, nemluvě o tolik opěvovaném díle Dardennových, si najdou v distribuci své místo. Tematicky i žánrově byla letošní soutěž značně různorodá, ale právě její pestrost a kvality si mohou připsat k dobru ti, kdo ji tvořili.
Příště mezi nimi poprvé bude chybět dlouholetý umělecký ředitel a poté prezident festivalu Gilles Jacob, jehož v prezidentské funkci nahradí od roku 2015 Pierre Lescure, známý a úspěšný novinář i podnikatel v jedné osobě. Podle jedněch to znamená vítězství Hollywoodu nad Evropou, podle druhých se tím ještě víc upevní postavení Cannes ve světě. Ani jedna z obou alternativ neskýtá právě skvělé vyhlídky pro jiné evropské festivaly.
