RECENZE: Nekorektní provokatér Řezník se zasekl ve stínu Slavíka

Patrně nejpřekvapivějším hudebním objevem pro většinové posluchače byl loni extrémní horrorcoreový raper Řezník, kterému se povedlo k vlastní propagaci umně "znásilnit" pořadatele a pravidla Českého slavíka.

Horrorcoreový raper Řezník na veřejnosti vystupuje v masce. | foto: archiv

V jádru komiksové a přitom velmi nechutné scény, které popisuje v textech, díky expozici ve velkých médiích a hlavních vysílacích časech vyvolaly příkladnou morální paniku. A proto na obranu rapera, jenž ve svých písních mluví o mučení dívek a popisuje brutálně násilné scény známé z filmů i počítačových her, vystoupila dlouhá řada umělců od Matěje Rupperta přes Tomáše Kluse až po Michala Davida.

Řezník celou dobu nejen požadoval ušlou výhru za své (možné) zrušené vítězství v kategorii Hvězda internetu, ale hlavně si liboval, jakou mu společnost Mattoni a pořadatelé Slavíků vlastně dělají reklamu na chystanou desku. Ta vychází v těchto dnech dokonce jako dvojalbum - první disk se jmenuje Bateman po hrdinovi románu Breta Eastona Ellise Americké psycho, druhý Muzeum mentálních kuriozit. A Řezník na něm zůstává ve svém nenávistném ghettu, srozumitelném a vzývaném smečkou oddaných.

Svou slavičí zkušenost úročí ve skladbě Pořád jenom hate, která coby oslava Řezníka ve věčné roli "nenáviděnýho šmejda" začíná bizarním úryvkem, v němž pořadatel Slavíků předčítá Řezníkovy vulgarity a nedá se zastavit od zoufalého moderátora, který je opravdu nechce zprostředkovat posluchačům.

Petr Janda, zlosyn z Osy

V nejvýraznějším, kytarou kupředu hnaném songu desky si to Řezník verbálně vyřizuje se všemi, kdo ho odsoudili. Johnny Machette dostane dávku sava do obličeje, Richard Krajčo šňupe svoje prdy, Petr Janda je zlosyn - z Osy, Okamura se začal "znovu pomočovat" a Marvanové se Samkovou už léta chybí sex (samozřejmě brutálněji řečeno). Je to drsné, ale v jádru ne ostřejší, než co u nás už před lety předváděli třeba Supercrooo.

Bateman

30 %

Autor: Řezník

2 CD

Debatu o společenské nebezpečnosti Řezníka navíc poměrně jasně ukončil hudební obchod iTunes, který si dává na nevhodný obsah velký pozor - jeho novinku normálně prodává, jen s přelepkou o explicitních textech.

Předem skvěle propagovanou deskou tak Řezník ukázal, že není ztělesněním žádného zla, ale když pomineme jeho schopnost šokovat, ani žádným velkým umělcem. V technice rapu není žádný přeborník, nemá zajímavou barvu hlasu, jeho hudební podklady se zasekly v devadesátých letech. A vystoupit ze stínu Slavíka se mu, i přesto, že na to měl čas, nepovedlo.

Doposlouchat dvojdesku na jeden zátah, to je úkol pro opravdové vyznavače bizarně nechutného světa, který většině nevoní. Ale je nesmysl ho pro to zakazovat.