RECENZE: Energické novince Vypsané fixy sluší divoká syrovost

Na přesvědčivé nové desce nazvané Krásný smutný den pardubická skupina vyměnila producenta a povedlo se jí zachytit živou podstatu.

Při natáčení se sešla celá kapela, zleva Milan Kukulský (Mejla), Michal Mareda (Márdi) a Petr Martínek (Pítrs). Na obrázku chybí baskytarista Daniel Oravec (Mejn), který kapelu fotil. | foto: Daniel Oravec

Na příkladu nové desky pardubické Vypsané fixy by se dala dobře vysvětlovat důležitost role producenta, který s kapelou sedí ve studiu a nahrává. Fixa za sebou má dlouhodobou spolupráci s Dušanem Neuwerthem, který k písničkám často přistupuje jako ke skládačce, kterou s kapelou boří a znovu staví, v jejich případě byl výsledkem vyčištěný zvuk a až překvapivá rocková preciznost. 

Krásný smutný den

90 %

Vypsaná fixa

Sanpiego Records

Novinka Krásný smutný den, ke které kapela přizvala Ondřeje Ježka ze studia Jámor, oproti tomu působí jako návrat ke kořenům zkušebny a živé podstatě, která byla a je zrovna pro Vypsanou fixu tak důležitá. 

Sama kapela říká, že do studia tentokrát přišla "nadrcená", měla jasnou představu dokonce i o tom, jak půjdou písničky po sobě, a základy pro celou desku nahrála v podstatě na jeden zátah. 

Ježek není žádný studiový "čistič", takže i ve výsledku je zvuk desky špinavý, místy připomíná "živák". A tím dobře podtrhuje chemii Vypsané fixy, která se navíc na desce loučí se svým dlouholetým baskytaristou Mejnem. 

Titulní singl, který Vypsaná fixa vypustila před vydáním desky, překvapil swingovým rytmem, pozounem v refrénu a veselou nakažlivostí. Na zbytku desky se však kapela drží své rockové podstaty. 

Čím víc do toho "buší", tím je přesvědčivější. Deska vrcholí skladbou Karma je Mike Tyson, která je pravděpodobně tím nejtvrdším, co zatím Vypsaná fixa natočila. "Lidi, co měli skořápky, chodili do lékárny pro látky proti smutku a těm divnejm snům. A mnohej v noci neusnul. A děti vyjeveně hledí na své opotřebované, zničené rodiče," řve frontman Márdi v refrénu a dodává tím nahrávce potřebnou hranu i prožitek. 

Kontrastem s téměř akustickou a dojemnou Malou noční hudbou či následující titulní skladbou navíc celá nahrávka získává na pestrosti. Přestože rukopis si Vypsaná fixa zachovala, možná i díky odlišnému přístupu k nahrávání nepůsobí, že by se opakovala. Výsledkem je spontánní a poměrně přímočará rocková deska, jaká tu dlouho nevyšla.