"Na čestném místě Malostranského hřbitova stojí největší, nejkrásnější - ale prázdná hrobka s nápisem Familie Haas. Spolek dosud nemohl hrobku, na rozdíl od jiných, rekonstruovat, protože se dlouhá desetiletí nevědělo, komu patří," řekl Luděk Jaša z Františkových Lázní, který původně bydlel v Horním Slavkově.
Při sbírání podkladů pro knihu o majitelích hornoslavkovské porcelánky Haas & Czjzek věděl, že v Praze v roce 1871 nečekaně zemřel hornoslavkovský podnikatel Augustin Haas.
A protože jeho hrobka nebyla hotová, tak jej manželka nechala dočasně pohřbít do vedlejšího hrobu, kde nakonec zůstal pohřben natrvalo, a do dokončené hrobky se už nedostal.
Tyto informace poslal Luděk Jaša do Prahy. Nedávno mu přišla od Sdružení pro obnovu Malostranského hřbitova odpověď.
"K záhadě prázdné hrobky jsem se z e-mailu dozvěděl, že Hlavní město Praha po získání informace, komu vlastně hrobka patří a kdo byl Augustin Haas, letos věnovala na obnovu památky 1,5 milionu korun. Mohl tak být opraven i poslední unikát na tomto hřbitově," uvedl autor knihy.
A jeho odměna za vyluštění záhady? "V případě zájmu Vám velice ráda umožním, abyste se mohl podívat na Malostranský hřbitov, který je jinak zavřený," slíbila Jašovi předsedkyně sdružení Jana Trojanová.
Augustin Haas měl syna Jiřího staršího. Tomu se narodil syn Jiří Haas mladší, kterému koupil v roce 1912 hrad Bítov na Znojemsku. Přesídlil tam z rodinného sídla v Mostově.
Přebal knihy Jiří Haas - Porcelánový baron.
Podle pamětníků vedl Jiří mladší náramně prostopášný život. Zapisoval si své intimní přítelkyně, kdy a kde s nimi byl, jak se mu líbily a co s nimi dělal. Hradní pán si své milenky také hodnotil, a sice jako ve škole známkami jedna až pět.
Většinu svých známostí zaměstnával Jiří mladší na svých panstvích na Mostově, na hradě Bítově a v porcelánce. Jedničkářky dostávaly nejrůznější finanční odměny a zvyšovala se jim výplata. Zato "propadlice" zůstávaly bez prémií.
"Ve svém nejlepším období měl Jiří Haas 285 žen za pouhý jeden rok. Ale pozor. Jedná se jen o nové známosti. Ženy, se kterými se stýkal opakovaně, se už do statistiky nedostaly," vysvětlil autor knihy.
Některé údaje o českém Casanovovi i o historii celého rodu vypátral v archivech a muzeích. Velkou část materiálů, včetně zachovaného sexuálního deníčku, získal od lidí, jejichž prarodiče či další příbuzní byli zaměstnaní na zámku v Mostově či na hradě Bítově.
Kniha, která je mimo jiné k dostání v karlovarském nákupním centru Varyáda, obsahuje veškeré informace o celé dlouhé a poutavé historii rodu Haas a Czjzek, dramatických událostech v jejich životech, událostech kolem vzniku jejich hornoslavkovské a chodovské porcelánky a o všem, co se kolem nich událo.
Známosti a alimenty v grafech
Detailně jsou popsáni jednotliví členové a jejich život. Tam jsou také k vidění například grafy o známostech Jiřího Haase mladšího. Jeden graf zobrazuje, kolik měl v letech 1919 až 1945 žen, druhý pak obsahuje náklady na alimenty.
Přitom baron Haas mladší měl soudem uznané pouze dvě děti, ostatním gentlemansky přispíval, protože dobře věděl, že jsou to jeho pokrevní potomci. Tito potomci žádné další děti neměli, a tak spolu s Jiřím Haasem mladším rod Haasů definitivně vymřel.
Když vše dobře dopadne, mohli by se lidé se ságou rodu Haasů seznámit i v televizním filmu. Jeden známý televizní režisér se snaží získat souhlas ke zfilmování tématu. Scénář podle knihy už je hotový.
Vyústění celé historie rodu a životního příběhu Jiřího mladšího má totiž opravdové "hollywoodské" finále. Jak píše autor v knížce, Jiří Haas se dožil smutného konce.
Ač se celý život nezajímal o politiku, za války se stavěl protinacisticky, ač neměl rád členy strany NSDAP a její složky, přesto mu bylo těsně po válce v jeho 69 letech poručeno, že musí do 24 hodin opustit hrad i stát.
Přitom je doložené, že za války riskoval svůj život, aby zachránil několik Židů ze svého panství a byl k Čechům velice vstřícný a měl je rád.
Nakonec neunesl pomyšlení, že by měl žít jinde nežli v krajích svého života. Odešel do svého pokoje, kde se vlastní pistolí zastřelil. Jeho milovaná lvice pak pošla hladem, protože v poválečné době nebylo co jíst pro lidi a o zvíře se neměl kdo postarat.
