Ti dva vypadají jako metaloví uctívači boha Thóra. Švédi Jerjer Eriksson a Hakan Sundquist přijali společný pseudonym Erik Axl Sund, pod nímž napsali svůj románový debut Vraní dívka. Jde o první část série nazvané Slabost Victorie Bergmanové s podtitulem Vraždy a psychoterapie. Ve Švédsku způsobila kniha velký rozruch, posbírala několik žánrových cen, ale sklidila i notnou dávku kritiky. Je to totiž až příliš drsné a násilné čtení.
Práva na Vraní dívku koupila nakladatelství z pětatřiceti zemí včetně Brazílie, Tchaj-wanu a Japonska, v češtině ji vydají začátkem března v nakladatelství Knižní klub.
Čas si vydechnout
"Obálka českého vydání je záměrně označena červenou páskou s varujícím nápisem. Originál žádnou podobnou hlášku nenese, Seveřané jsou totiž přivyklí nejen drsnějšímu podnebí, ale i drsnějším příběhům. Na české vydání jsme varování umístili, protože jde o opravdu temný severský psychothriller, jehož čtení by se měly vyhnout psychicky labilní či nevyrovnané osoby," vysvětluje Denisa Novotná, mluvčí Euromédií, pod něž Knižní klub spadá. Druhý díl vyjde ještě letos, třetí příští rok.
Hakan Sundquist, původně muzikant, má elektropunkovou kapelu I love you baby!, které dělá Jerjer Eriksson producenta. Známí nejsou jen ve Švédsku, při posledním turné zamířili na Ukrajinu a do Ruska. Psát společně začali před čtyřmi lety.
Podle recenzentů je jejich trilogie předělem v evropské kriminální tvorbě - tak krutý, jako jsou ti dva, ještě nikdo nebyl. Švédská akademie kriminálních spisovatelů knihu ocenila s tím, že jde o "hypnoticky fascinující psychoanalýzu zpracovanou formou kriminálního románu". Hrdinkami jsou dvě ženy, policistka a psychoterapeutka. První vyšetřuje brutální vraždu malého chlapce, který nikomu nechybí, druhá už měla ve své péči mnoho dětí, které se oběti podobaly.
V čem tkví působivost trilogie? Pouhá brutalita by na zájem recenzentů ani na ocenění nestačila. "Románem prostupuje spodní proud všudypřítomné hrozby, plíživý pocit nebezpečí, který čtenáře vtahuje. Je nemožné přestat číst. Díkybohu jsou jednotlivé kapitoly poměrně krátké, třeba jen jednu stránku, takže má čtenář čas si chvíli vydechnout," napsaly švédské noviny Gefle Dagblad. Italští novináři o románu prohlásili, že je sice temný a hrůzostrašný, ale nepostrádá eleganci a v jeho pozadí je cítit tradice temných severských pohádek.
