Cervantesovo divadlo stojí nedaleko právě rekonstruovaného starého přístavu. Po desítky let ho navštěvovali lidé různých národností a komunit tohoto významného města u Gibraltarského průlivu. "Musíte vědět, jak tehdy Tanger vypadal. Podle sčítání z roku 1919 tu žilo kolem 40 tisíc lidí: 26 tisíc muslimů, pět tisíc Židů a téměř sedm tisíc Španělů," uvádí historik Barnabé López García.
Právě on řídil loni v prosinci rozsáhlou výstavu zasvěcenou stému výročí vzniku divadla. Oslavy měly přinést i nějaké peníze na rekonstrukci, neboť na konci úzké uličky v jedné z nejchudších tangerských čtvrtí jsou zbytky stavby sotva vidět.
Žlutomodrá keramika průčelí i skvělá výzdoba na stropě jsou poničeny. Zbývající křesla v hledišti jsou pokryta prachem. "Současný stav je politováníhodný," přiznává ředitelka Cervantesova institutu v Tangeru Cecilia Fernándezová Suzorová.
Stoletá historieHistorie objektu sahá do roku 1911, kdy se jej bohatý španělský obchodník Manuel Peňa rozhodl postavit a věnovat své manželce Esperanze, která divadlo vášnivě milovala. Otevřeno bylo v prosinci 1913 a jeho dějiny jsou těsně spjaty se španělskou přítomností. Za druhé světové války, kdy Tanger okupovaly Frankovy jednotky, mělo být přestavěno ve fašistickém neoklasickém stylu. "Naštěstí na to nebyly peníze," uvádí López Garcia. Ve městě, které mělo od roku 1923 mezinárodní status, se však tento kulturní stánek se 1 400 místy otevřel mnoha národnostem. Zpíval tu slavný tenorista Enrico Caruso, sopranistka Adeline Pattiová, ale také tu vystupovaly skupiny flamenka. "V roce 1929 tu skupina marockých obyvatel včetně mého otce představila Othella," říká spisovatel Rašíd Tafarsítí. |
"Podobá se divadlu stínů. Pokaždé, když sem přijdu, cítím se špatně," říká spisovatel Rašíd Tafarsítí, předseda sdružení pro záchranu kulturního dědictví Tangeru. "Je smutné, že tento multikulturní prostor takto degradoval," dodává.
Cervantesovo divadlo je uzavřeno od roku 1974. Dlouho bylo jako španělský majetek pronajímáno Maroku za symbolický jeden dirham. Obě země se dosud nemohou dohodnout o jeho restaurování.
"Myslím, že by španělský stát divadlo velice rád obnovil, ale to za současné krize není možné. Uvést ho do stavu z roku 1913 by stálo miliony eur," zdůrazňuje Fernándezová Suzorová.
Kromě nákladů odhadovaných na čtyři až pět milionů eur (108 - 135 milionů korun) je další slabinou jeho umístění v chudinské čtvrti.
"Po restauraci nějaké kulturní památky se však často změní i okolní prostředí," říká ředitelka Cervantesova institutu. Soudí, že by se divadlo mohlo obrodit jako vzdělávací centrum múzických umění.
"Město prožívá velké změny a naším úkolem je jim napomáhat, řešení je ovšem v rukou španělské a marocké vlády," říká Tafarsítí. Důkazem nynější dynamiky města je čtyřletý program rozvoje nazvaný Tanger-Metropole, který vláda vyhlásila a který má celkem stát miliardu dolarů (18 miliard korun).
