Jan Kraus v moderátorském "civilu"
Je to vlastně úplně stejné, jako když skupina Nightwork prakticky po celou dobu své existence vehementně rozhlašovala cosi v tom smyslu, že si je pitomosti svých hudebních klauniád dobře vědoma, ale když se to lidem líbí, tak jaképak copak. Ostatně to i během tohoto večírku sama potvrdila. Nezbývá než doufat, že její avizovaný rozchod není jen dalším vtípkem a že její členové v dalších letech potvrdí své skutečné talenty, o kterých se v kuloárech mluví.
Ale zpět k Janu Krausovi. Ten snad podobného stahování kalhot daleko před brodem nemá (nebo by nemusel mít) zapotřebí. Možná ale opravdu sám tušil, že při přípravě svého moderátorského angažmá neměl silnou chvilku. Vlastně celou svou průvodcovskou roli postavil na jediném vtipu s různými převleky a živými rekvizitami. Mezi něž kromě hejna husokachen a cvičeného vepře, troubícího na klakson, nutno zařadit i jeho partnerku Ivanu Chýlkovou. Ta se ovšem díky svému šarmu a komediantství postarala o jeden z mála alespoň trochu úsměvných okamžiků večera.
Jan Kraus "za dámu" s Lucií Bílou
Krausovi samozřejmě do ruky nehrály objektivní okolnosti. Ale z nefungujícího hlavního mikrofonu se mu přes úpornou snahu nepodařilo po celý večer vykřesat kloudně zaimprovizovaný fór, kterým jediným by se taková školácká nedokonalost dala omluvit. A nepřítomnost dvou ze tří hlavních vítězů na ceremoniálu nejenže obrala diváky (a koneckonců i moderátora) o vděčné objekty, z nichž aspoň Karel Gott by nepochybně dokázal nastalou situaci s vítězstvím vtipně okomentovat, ale možná i naznačila, jakou váhu dnes naše přední popové hvězdy dávají celé anketě.
Jan Kraus "převlečený" za hiphopera
V průběhu více než dvouhodinové "show", ve které bezbarvý moderátor uváděl na scénu většinou nezajímavé hosty předávající ceny (to už jsou opravdu všichni známější lidé, schopní dát dohromady zábavnou nebo prostě aspoň smysluplnou větu, "vystříleni"?), vlastně nedošlo k žádnému zásadnímu omylu nebo do nebe volající trapnosti, jakými byla loni vystoupení Milana Šteindlera nebo "kouzelníka Žita". Jenže ono se za celou tu nekonečnou dobu, nastavenou na dvojnásobek úmornými reklamními bloky, nestalo vůbec NIC.
Jan Kraus a jeho husokachny
A bohužel to platí i o hudebních číslech, která se neustále točí v kruhu. Proč opět po roce museli v programu zpívat Ewa Farna, Marta Jandová, Nightwork? Zajímá ještě někoho Petr Kolář? Ve středním proudu byl přece letošek relativně bohatý na nové tváře, jak o tom ostatně svědčily i nominace na Objev roku. To nemohl zazpívat Adam Mišík nebo Lenny? Třeba oba se známými rodiči Vladimírem Mišíkem a Lenkou Filipovou?
Jan Kraus ve svém posledním výstupu
Ale glosátor tu samozřejmě není od toho, aby dával dramaturgické rady. Nárokuje si nicméně právo si o dramaturgii "něco myslet". A myslí si toto: jestliže loňský ročník jako celek působil v mnoha okamžicích dosti hrůzyplně a divák se chvílemi nemohl nečervenat studem, letos to z určitého úhlu pohledu bylo vlastně ještě horší. Protože záporná emoce je vlastně pořád lepší než emoce vůbec žádná. Než jedno velké šedivé prázdno.
