Expozice na Hradě bude výjimečná jednak tím, že ji koncipuje sám sedmaosmdesátiletý autor, jednak tím, že některá díla zde budou vystavená úplně poprvé. "Sochy stojí čelem k příchozím v průvodu proti proudu času, tedy od těch posledních, které vznikly letos, jako třeba socha Zaslíbená, až po mé práce z druhé poloviny 50. let. Vystavím ale i svou první sošku Harmonikáře z roku 1943. Toho jsem udělal, když mi bylo sedmnáct. S nadsázkou tedy mohu říct, že mezi první a poslední sochou, které v Jízdárně ukážu, je sedmdesát let mé sochařské práce," vysvětluje Olbram Zoubek.
Cement a zlato
Svá díla v Jízdárně rozestavil tak, aby "se spolu potkávala a aby spolu rozmlouvala". Sochy svezené z galerií i soukromých sbírek z celé republiky a samozřejmě také z autorova ateliéru tak vzájemně komunikují a současně vypovídají o všech etapách Zoubkovy bohaté sochařské tvorby.
Jeho život je napínavým příběhem s mnoha dějinnými zvraty. Za druhé světové války byl totálně nasazený a v květnu 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání. Po válce ho nevzali na Akademii výtvarných umění, tak absolvoval kamenosochařskou praxi a následně vystudoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Josefa Wagnera, přerušenou pouze dvouletou vojnou. Olbram Zoubek je autorem posmrtné masky Jana Palacha. Navzdory oceněním, jež už tehdy měl, potom dlouho nesměl tvořit. Sedmnáct let vedl restaurátorské práce při obnově fasád renesančního zámku v Litomyšli, jejíž čestné občanství později získal; na zámku je umístěna stálá expozice jeho děl. V roce 1996 dostal státní vyznamenání, konkrétně medaili Za zásluhy I. stupně. A byl to nakonec opět Zoubek, kdo v roce 2002 vytvořil pomník obětem komunismu v Praze na Petříně.
Olbram Zoubek ve svém ateliéru
Mezi jeho oblíbené materiály patří cement, olovo a bronz. Sochy mnohdy ozvláštňoval zlacením. "Jsem současný člověk a zároveň tradicionalista. Dělám sochy tak, jak se dělaly odnepaměti. A v dějinách umění byly ve všech obdobích sochy barevné," říká Zoubek, který si jeden čas oblíbil zlacení cementových soch. "Cement je považován za nejlevnější a nejbanálnější materiál, zatímco zlato představuje pravý opak - je symbolem hodnoty a věčnosti. A právě napětí mezi pomíjivým a nadčasovým mě při tvorbě baví," dodává sochař, jehož směřování zásadně ovlivnila jeho první zahraniční cesta do Řecka.
Tu koncem 50. let podnikl se svou první ženou, významnou sochařkou Evou Kmentovou. "Sochy vrcholné řecké antiky jsou výjimečné tím, že vyzařují harmonii tělesnou i duševní. Jsou inspirované fyzickou podobou člověka, ale mají v sobě zároveň něco trvalého a božského. To když se v umění podaří, je to něco jako zázrak," tvrdí Zoubek.
Tři nejoblíbenější
V prostoru Jízdárny bude vystavená i skupina tří soch, jež Zoubek považuje za své nejoblíbenější. Vznikly v rozpětí několika dekád. První je Jan, pozlacená socha Jana Palacha z roku 1969, kterou se autor rozhodl představit s původním, částečně už setřeným zlacením. Druhou je známá socha Ifigenie z roku 1986, kterou si oblíbil Václav Havel. Toho pojilo se Zoubkem dlouholeté přátelství. Třetí je bronzový Občan, socha z pomníku obětem komunismu.
Výstava bude otevřená denně od 10 do 18 hodin s výjimkou Štědrého dne. Základní vstupné činí 140 korun, rodinné vstupné pro dva dospělé a dvě děti do 15 let potom bude 280 korun.
