Mohou dvě útlé knihy skrývat odkazy na Čaroděje ze země Oz, Tolkienova Pána prstenů, písničku od Beatles, počítačové hry a Šípkovou Růženku? Jistě, pokud je jejich autorem Salman Rushdie. V češtině teď vycházejí obě novely, nakladatelství Paseka z nich udělalo působivý komplet.
První knihu věnoval Rushdie svému staršímu synovi Zafarovi a bylo to první dílo, které napsal po vydání skandálních Satanských veršů, druhá je pro mladšího syna Milana. Mimochodem spisovatel byl ženatý celkem čtyřikrát, Zafar z prvního manželství se narodil roku 1980 a Milan z manželství třetího o devatenáct let později.
Oba příběhy ze země Álifbái stojí na pohádkovém základě, to však neznamená, že by byly určené pouze dětem. Rushdie v nich mísí tolik významů, že zaujmou i dospělé. Hárún je navíc poměrně intenzivním podobenstvím o sociálních nerovnostech. Právě tady se objevuje zmíněná písnička od Beatles, k songu I Am the Walrus odkazuje Mrož, který je vrchním kontrolorem ve městě Plku.
Mezi Ezopem a Šeherezádou
Oba příběhy jsou si podobné i zápletkou, v níž musí obstát malí chlapci vržení do dobrodružství. Hárún zachraňuje svého otce - vypravěče příběhů, který najednou přišel o své umění, jeho mladší bratříček Luka ho zase musí vysvobodit z hlubokého spánku. Oba chlapci navíc neštěstí sami tak trochu způsobili a čeká se od nich, že se vzmuží a pokusí se chybu napravit. Vyprávění je plné čarodějů, temných sil i úskoků, ale také úsměvných a vtipných situací. Ostatně mladší chlapec má třeba psa jménem Medvěd a medvěda jménem Pes.
Když v roce 2010 vyšel Luka a oheň života, psaly noviny dokonce i to, že Rushdie "pytlačí na území J. K. Rowlingové". Na rozdíl od Pottera byly však příběhy pro děti nebo dospívající pro sira Rushdieho vždycky jen chvilkovou odbočkou od "pořádné" práce. "Je to něco mezi Ezopovými bajkami a pohádkami z Tisíce a jedné noci," vysvětloval tehdy recenzent Post Gazette. V Hárúnovi se přitom vyskytuje i sousloví Tisíc a dvě noci, jmenuje se tak hausbót, v jehož kajutách hrdina přespal a kde potkal vodního džina.
Jeden z fanoušků na stránkách věnovaných knize o první pohádce prohlásil: "Rushdie je schopný napsat příběhy, které se dají číst stále znovu. Nahlas, v soukromí, před spaním i na veřejnosti, čtením se neopotřebí." Líp by to neřekl žádný kritik.
