Na první pohled Kocábův nový projekt připomene někdejší Pražský výběr II. Pod jedenácti písničkami, které pod názvem Aftershocks vyjdou zkraje příštího roku, je totiž spolu s ním podepsán i australský kytarista Glenn Proudfoot, se kterým se poprvé sešli na desce Vymlácený rockový palice. Znít bude jinak, a nejen protože tuzemské muzikanty vystřídali ti ze světa.
"Poté, co se vrátil starý Výběr, jsme přemýšleli, co dál. A Glenn říká: Mám nápad. Ale pojďme to udělat jinak, jak to má být správně," vzpomíná Kocáb na červnovou schůzku, která dala práci na albu do pohybu.
Jako Ozzy
Aby byl zvuk desky kompaktní, zavřeli se oba muzikanti na čtrnáct dní ve studiu a dali dohromady demo. Proudfoot ho potom poslal hudebníkům, které si s Kocábem vysnili ke spolupráci - bubeníkovi Virgilu Donatimu (Planet X, Steve Vai, Scott Henderson) a baskytaristovi Billymu Sheehanovi (Steve Vai, David Lee Roth, Mr. Big).
Oba jejich písničky zaujaly a rozhodli se do projektu přes oceán zapojit. "Je to tvrdší hudba. Mnohdy o hodně. Člověk by se měl ve stáří uklidňovat. Ale já sám sebe překvapuju tím, že čím jsem starší, tím víc k tvrdší hudbě inklinuju. Jednou skončím jako speedmetalista," říká Kocáb o výsledku, který vznikl v poměrně krátkém, ale intenzivním období.
Příznivce jeho muzikantského stylu však nahrávka nezaujme jen instrumentální výkony, intenzitou a skladbou, ale i tím, že na ní Kocáb ve svých devětapadesáti poprvé zpívá anglicky. "Já to nechtěl," brání se přitom ještě teď. "Říkal jsem, že na to nemám dost dobrou výslovnost a angličtinu. Chtěl jsem pro písničky sehnat také nějaké světové jméno, jako je třeba Ozzy Osbourne. Ale s tím by tak snadné jednání asi nebylo," vzpomíná Kocáb na natáčení desky. "Když Michael naslepo nazpíval melodické nápady, už to znělo jako angličtina. Ve chvíli, kdy jsem slyšel, jak přitom jeho hlas zní, bylo jasno. Zbývalo ho jen přesvědčit," doplňuje kytarista Glenn Proudfoot, který pomohl i s texty.
Japonská šance
I když se nechal přemlouvat, nakonec byl Kocáb za zkušenost s angličtinou rád. Zjistil totiž, že s hlasem se dá bez tíhy češtiny pracovat úplně jinak a v některých skladbách zní až překvapivě "nekocábovsky".
Projektu to navíc může pomoci otevřít dveře do světa. "U českého publika to bude paradoxně obtížnější, protože se ve virtuózním rocku neorientuje. Ale reakce máme zatím skvělé z venku i z domova," vysvětlují Kocáb s Proudfootem. O desku díky jménům zúčastněných prý dokonce projevili zájem v Japonsku. "Na nic netlačíme, uvidíme. Budeme spokojeni s čímkoliv, už teď to přesáhlo naše očekávání," říkají autoři.
