Ferdinand Havlík se věnoval hlavně jazzové hudbě. "Táta mi klarinet sehnal za války skoro s nasazením života za dvacet kilo mouky. Začal jsem se na něj učit koncem války. Ale já už během války měl vlastní kapelu, se kterou jsme jezdili a hráli po fabrikách lidem alespoň trochu pro radost. Tenkrát jsem hrál ještě na housle. Ale do klarinetu jsem se zamiloval," vzpomínal Havlík.
Po válce hrál například v pražském hotelu Jalta, klubu Reduta nebo legendární hudební kavárně Vltava a doprovázel různé zpěváky. Po setkání s Jiřím Suchým přijal nabídku ke vstupu do vznikajícího Semaforu, kam byl v roce 1959 angažován jako kapelník.
Havlíkovo hudební cítění, které vycházelo z jazzu a swingu Bennyho Goodmana, Glenna Millera nebo Louise Armstronga, dokonale zapadalo do hudebního profilu, který novému divadlu dal Jiří Šlitr. Společně vytvořili typický zvuk semaforských divadelních písniček, které využívají nejrůznějších žánrů od šansonu přes blues, kuplet až po pop a mají přitom instrumentaci blízkou jazzu.
Orchestr Ferdinanda Havlíka hraje na drtivé většině klasických semaforských hitů a kapelníkova klarinetová sóla znějí v takových šlágrech jako jsou Pramínek vlasů, Hluboká vráska nebo Píseň o rose.
Hvězdy divadla Semafor v 70. letech (zleva Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Jiří D. Novotný, Ferdinand Havlík, Věra Křesadlová)
Po smrti Jiřího Šlitra se stal hlavním skladatelem divadla Semafor. Z jeho dílny vzešla hudební složka tak slavných představení, jako byl Sladký život blázna Vincka, Smutek bláznivých panen, Faust a především Kytice, která se stala nejúspěšnějším představením celé éry Semaforu a velký úspěch zaznamenala i její gramofonová nahrávka.
Poslední prací Ferdinanda Havlíka pro Semafor byla hudba k představení Víkend s Krausovou v roce 1995, poté Havlík z divadla odešel. Dál však vystupoval zejména se svou skupinou Swing Band, kterou založil v roce 1977 a jehož jádrem byli muzikanti ze semaforského orchestru.
Havlíkovu tvář znají diváci také z hereckých rolí v Semaforu, kde často tvořil komickou dvojici se saxofonistou Evženem Jegorovem. A zahrál si i v několika filmech včetně muzikálového snímku Kdyby tisíc klarinetů. Objevil se i ve Slavnostech sněženek.
